Texty
Čarodějka
Z rána vysmejčit chajdu
Vydrhnout kotlík a pro dříví zajdu
Návštěvu milou dnes čekám
Šaty sváteční pyšně oblékám
Pán snad hlavu ztratí
Když podám mu čaj na zahřátí
Elixír lásky už chystám
Výsledkem jsem si naprosto jistá
Za oknem dvě růže
Já chci mít za muže
Moudrého čaroděje
Lektvar dám do čaje
Láska ho přemůže
Ani se nenaděje
Tak může končit příběh můj
Však poslouchejte dál
Že láska svět nezachrání
Že osud karty jinak rozdával
Jediný doušek mu stačil
Oči mu zvlhly, na latrínu kvačil
Zřejmě ta trocha chilli
Způsobila mu dost pernou chvíli
Elixíry a kouzly
Se láska pravá neprobouzí
Nakonec s pravdou ven musím
Zásnubní prsten navléct mu zkusím
Za oknem dvě růže
Já chci mít za muže
Moudrého čaroděje
Prsten jsem koupila
Pod horou Osudu
U srdce mě teď hřeje
Tak může končit příběh můj
Však poslouchejte dál
Že láska svět nezachrání
Že osud karty jinak rozdával
V rukou máš prsten s obrovskou mocí
Ten uvrhne celý svět do otroctví
S tím čaroděj prsten do brašny hodil
A ze dveří spěšně se vyprovodil
Za oknem dvě růže
Já chtěla za muže
Moudrého čaroděje
Čaj mu prý nechutnal
Na svatbu nepočkal
Tíží mě teď pocit beznaděje
Za oknem dvě růže
Já chtěla za muže
Moudrého čaroděje
Čaj mu prý nechutnal
Na svatbu nepočkal
Mám pocit beznaděje
Tak může končit příběh můj
Však poslouchejte dál
Že láska svět nezachrání
Že osud karty jinak rozdával
Pak čaroděj zmizel na tři léta
Snad nechtěl mě mít za ženu
Až zpráva se donesla ze světa
Že ten prsten moci hodil v Mordoru do plamenů
Nahoru
Vteřiny
Prvnímus nechtěla hubičku dát
Že prý až na svatebním loži budete spát
Tikaj, tikají poslední vteřiny
Ještě jsou vyhřáté pannenské peřiny
Se druhýms na seně lehávala
Proč na svatební věneček bys čekávala
Tikaj, tikají poslední vteřiny
Ještě jsou vyhřáté ženské peřiny
Třetímus synáčka porodila
Přestože v kostele lásku smu neslíbila
Tikaj, tikají poslední vteřiny
Ještě jsou vyhřáté mateřské peřiny
Tikaj, tikají poslední vteřiny
Ještě jsou vyhřáté mateřské peřiny
Děvečko oči si vyplakej
Než ti kat odhrne copy z týlu
Jen sama sebe nyní se ptej
Proč a zač musíš teď pod gilotinu
A když čtvrtý zacinkal dukáty
Navléklas na ruku manželský prsten zlatý
Bohaté věno sis tak vyvdala
Na celý život ses věrností zavázala
Tikaj, tikají poslední vteřiny
Ještě jsou vyhřáté manželské peřiny
Mladý král na bujném koni cválal
Na jar tě na hradě královnou korunoval
Tikaj, tikají poslední vteřiny
Ještě jsou vyhřáté královské peřiny
Tikaj, tikají poslední vteřiny
Ještě jsou vyhřáté královské peřiny
Prvnímus utekla, druhéhos podvedla
Třetíhos se synem otrávila
Manželas zapřela, s dukáty zmizela
Před králem pravdu jsi neukryla
Ale před králem pravdu jsi neukryla
Když na tě tvůj první žaloval
Svou hlavou hříchy jsi zaplatila
Dva hroby pod vrbou ukázal
Děvečko oči si vyplakej
Než ti kat odhrne copy z týlu
Jen sama sebe nyní se ptej
Proč a zač musíš teď pod gilotinu
Tikaj, tikají poslední vteřiny
Ještě jsou vyhřáté královské…!
Nahoru
Světlonoš
S lucernou v ruce bděle strážíš život náš,
nad ránem zazáříš, sloužit vyrážíš.
Na cestách opuštěných s láskou hlídáš nás,
v nablýskané zbroji lotry odradíš.
Ty mezi nebem a zemí,
Na věky z ráje svržený.
Byls anděl a všechno na dosah jsi měl,
věčný život sis pro sebe nechat směl.
Úkol tvůj byl o světlo lidem pečovat,
jejich cesty navždy v míru zachovat.
Byls jitřenka obyvatel vyšších sfér,
světlonoš, dostals jméno Lucifer.
Jenž svržen pro svou pýchu byl,
slávu jitřní hvězdy pozbyl.
Světlonoši, kde máš to svoje světlo,
nějak nám v tom našem světě vyhaslo.
Světlonoši, kde seš s tím svým ohněm,
pospěš k nám, ať zase chladná srdce rozžehnem.
V poslední době tvoje pověst upadá,
kalí se v pověrách a polopravdách.
Po hříchu čeká spravedlivá odplata,
padlá hvězda nyní zcela vyhaslá.
Ty kterýs měl hlídat pokoj na zemi,
proslavil ses mnoha chybami.
Padáš, z nebe dolů padáš,
padáš, z nebe dolů padáš,
ty padáš, z nebe dolů padáš,
padáš, z nebe dolů padáš.
Už tu není teplo jak zvykem bejvávalo,
znatelně vřelosti nám na světě ubylo.
Chybí světlo které by nás temnotou vedlo,
a tak zírá z transparentů mlčící peklo.
Už tu není teplo jak zvykem bejvávalo,
znatelně vřelosti nám na světě ubylo.
Chybí světlo které by nás vedlo temnotou,
tys tam dole, nebe mlčí, ticho letí tmou.
A pak pln lidských neřestí,
stal ses symbolem podsvětí.
Lucifere, kde máš to svoje světlo,
nějak nám v tom našem světě vyhaslo.
(Vyhaslo nám světlo)
Lucifere, kde seš s tím svým ohněm,
pospěš k nám, ať zas chladná srdce rozžehnem.
(Zase je rozžehnem)
Lucifere, kde máš to svoje světlo,
nějak nám v tom našem světě vyhaslo.
(Vyhaslo nám světlo)
Lucifere, kde seš s tím svým ohněm,
pospěš k nám, dříve než srdce vychladnou,
neboť vyhaslo nám světlo.
(A tak ho spolu zažehnem)
Vyhaslo nám světlo
(A tak ho spolu zažehnem)
Vyhaslo nám světlo
(A tak ho spolu zažehnem)
Vyhaslo nám světlo
(A tak ho spolu zažehnem)
Nahoru
Lékárník
Sídlí v jednom krásném městě,
má jen starý skromný krámek.
Dlouhý plášť a dlouhé vousy,
třímá v ruce plný džbánek.
Nade dveřmi hlásá nápis:
“tady léčí lékárník“.
On má masti na lidskou duši,
bylinky proti pýše,
a když tě náhodou bolí srdce,
lék na lásku napíše.
On má masti na lidskou duši,
bylinky proti pýše,
a když tě náhodou bolí srdce,
lék na lásku ti napíše.
Přísné dámy, hloupé voly,
on rád přijme kohokoliv.
Smíchá vždy ten správný lektvar,
vlévá do flakónku nektar.
Tajný poměr přísad vzácných
od věků zná lékárník.
On má masti na lidskou duši...
Máš-li zrovna vážnou potíž,
tíží-li tě přetěžký kříž,
chvátej spěšně vstříc té léčbě,
co ti míchá lékárník.
Vchází k němu známí lotři,
přísní nafoukaní fotři.
Z krámu pak už rázným krokem
seriózní pánové.
Lékárníku mast nebo kapky mi, prosím, dej,
vždyť ty jsi přece ten nejmocnější čaroděj.
Na srdce i na duši, od všeho soužení,
já už chci mít jednou klid od svého trápení.
Lékárníku mast nebo kapky mi, prosím, dej...
On má masti na lidskou duši,
bylinky proti pýše,
a když tě náhodou bolí srdce,
lék na lásku napíše.
Nahoru
Padám
Po hlavě padám a ty jsi vítr,
v uších mi hučíš, oba jsme hluší dál.
Ty jsi ta propast a dno snad nemáš,
já stále padám a ty mě hledáš blíž.
Já křídla nemám, vydaná jsem ti na milost,
víc než důvěřovat už nezbývá.
Ve víru tančím a ty jsi akord,
co zní mou duší, snad sotva tuším tón.
Tancuju s tebou, zároveň sama
a tahle píseň podivně známá zní.
Já křídla nemám, vydaná jsem ti na milost...
Po hlavě padám a ty jsi náruč,
která mě chytá, když v mracích lítám výš.
A ty jsi dítě, které mám v péči,
zároveň padám a tvoje zranění léčím.
Já křídla nemám, vydaná jsem ti na milost...
(Já víru hledám, nalézám tvoji oddanost,
význam tvých slov se na dně ukrývá.)
Nenech mě, má lásko, rozbít se v kamení,
jestli mě dole čekáš, dej mi znamení, prosím o znamení.
Nahoru
Touhy v mlze
Jen dva couly mám k dlani tvé,
přesto dál než deset let,
tak blízko a já tě nepotkám,
a ten čas nepřekonám.
V hlubokých očích lesk vidím,
je to úsměv nebo stesk,
přemítáš o tom co mohlo být,
o tom co musíš teď skrýt.
REF
Tam kde ty mlčíš a já spím,
kde perem papír potřísním,
kde se sny v ticho promění,
když nikdo jiný tu není.
A když ty tvoříš a já sním,
že tě snad někdy políbím,
v mlze své touhy utopím,
svoboden volný odcházím.
Zprostí tě tvého zajetí,
kde můru světlo pohltí,
lodě se vrací z přístavů,
které jsou plné přízraků.
Dva couly je dál nežli ke hvězdám,
je to vůle tvá/má, co tě/mě drží zpět,
srdce se může touhou rozskočit
a hrdlo mé/tvé chce písně pět.
Jsi mi dál než má propast dno,
jeden krok a já skočím,
jsi magnet, táhneš mě k sobě víc,
jsi světlo tisíce svic.
Jsi mi dál než má nebe strop,
jeden krok a já letím,
zamířím ke tvému světu vstříc,
uslyším, co mi chceš říct.
Zavři oči a nech se vést,
ukážu ti na tisíc cest,
dej mi ruku a nech se svést,
nech mi své černé vlasy splést.
Zavři oči a nech se vést,
ukážu ti na tisíc cest,
dej mi ruku a nech se svést,
nech mi své černé vlasy splést.
Tam kde ty mlčíš a já spím...
A když ty tvoříš a já sním...
Zprostí tě tvého zajetí...
Dva couly je dál nežli ke hvězdám,
je to vůle tvá/má, co tě/mě drží zpět,
srdce se může touhou rozskočit
a hrdlo mé/tvé chce písně pět.
Stojím na útesu mohutných skal,
oceán buší, není cesty zpět.
Naposledy dnes křičím tvé jméno,
blouzním v horečkách už nevnímám.
Stojím na útesu mohutných skal,
oceán buší, není cesty zpět.
Naposledy dnes křičím tvé jméno,
blouzním v horečkách už nevnímám svět.
Nahoru
Strach
Nesmíme do lesa chodit sami,
číhá tam na nás stín strašidelný.
Přes temný les vždy jen v doprovodu,
sic padne do léčky, kdo je vzadu.
Každého trápí, pokoje nedá,
skulinu jíž dovnitř vklouzne hledá.
Má velké zuby a spoustu nohou,
z hloubky se šklebí, prsty tě divně zebou.
Strach je tvůj přítel, který tě chrání,
varuje dřív, než někdo tě zraní.
Strach je tvůj žalář i tvoje pouta,
nejhorší běsi se o tebe rvou tam.
Ten, kdo se bojí, děvčátko,
přes temný les cestu zkrátit,
nemusí se, děvčátko,
z té cesty už nikdy vrátit.
V temnotách záhadných možná se sám ztratíš.
Nikdy se nevrátíš, jestli se nevzchopíš.
Běžíš a tvý kroky duní po dláždění,
za tebou jako roj sršňů podrážděných.
Tvůj strach na miskách vah s odvahou,
svůj pád zabrzdíš chladnou hlavou.
Ten, kdo se bojí, děvčátko...
Ten, kdo se bojí, děvčátko...
Přestaň se smát, tebe taky někde čeká,
má různou podobu člověk od člověka.
Tvůj strach na miskách vah s rozvahou,
musíš mu vyjít vstříc s odvahou.
Protože bydlí tam vlk hladový,
nesmíme do lesa chodit sami.
Nahoru
Až jednou
Až jednou nebudeš vědět kam dál,
zavolej a já ti do dlaní dám,
kamínek bílý co rány léčí,
prý Boží mlýny se dávno točí.
Až jednou budeš stát na rozcestí,
pohlédni na stopy v prachu cesty.
Kudy mé rozvážné stopy vedou,
vydej se hned za mnou než vyblednou.
Jsou jara a zimy cos sama prožila,
jsou pro něj povídky od mistra Erbena.
Teprv až půjdem spát, sejdem se na mechu,
city si povíme beze slov, bez dechu.
Až jednou budeš mít hlavu horkou
a slzy budou mít příchuť hořkou,
otoč se dozadu, budu tam stát,
budu se na tebe z té dálky smát.
Až jednou úsměv ti zmizí z tváří,
vyhlédni z okna ven jestli slunce ještě září.
Napiš mi dopis a do něj tuší,
co kromě nás dvou už vůbec nikdo netuší.
Až jednou budeš mou písničku poslouchat,
já budu na tebe bolestně vzpomínat.
Jak jsme si na mezi do rána šeptali,
když klasy obilí kolem nás sténaly.
Až jednou přestanou tví koně ržát,
přestanem tuhle hru spolu dál hrát.
Prstýnky dětské po vodě pošlem,
sazemi z pece si tváře potřem.
Až jednou najdu tě v zem schoulenou,
přejedu konečky prstů po tvých ramenou.
Potichu, abych tě neprobudil,
jen abych ten dotyk navždy do své mysli vryl.
Až jednou porodíš a já tam nebudu,
krev z čela utře ti cizí muž bez studu.
Navždy tě odvede, kam to mi nepovíš,
v bolestech mateřských prázdnotou zakřičíš.
Dnes už mi nepatříš, musím být statečný,
vždyť jsi mi vyrostla z dívenky do slečny.
Já jsem tě vychoval, rok co rok provázel,
dnes jsem se naposled na tebe zahleděl.
Až jednou půjdeš, svou cestu ztratíš,
mé jméno do sněhu prstem napiš.
Abych tě zavedl zpátky domů,
do korun tajemných starých stromů.
Až jednou pohádkám odrosteš též,
až na mě úplně zapomeneš,
pak půjdu a na hrob kamínek dám,
naposled k nebesům oči zvedám.
Nahoru
Lykantropie
Proháníš se po stráních, po loukách, jsi pán, po kamenech sedáš.
Jsi volný a bystrý, jsi rychlý, jen sám, jsi nemilován.
Proč zrovna já v kůži vlčí musím žít,
když má touha naopak je stádo ovcí vzhůru k horám hnát.
REF
Jenom hrůzu, strach a děs naháníte
Jak nám dáno bylo tací jsme
Život váš ve znamení osamění
Kdo nám tenhle osud přisoudil
Po nocích zas nadejdou nová rána
Za luny se pudy probouzí
Odhalí co skryla noc milosrdná
Jsme odsouzení od narození
O dívky si nežádáš o pravé lásce sníš, rozum a cit ty ctíš.
Když máš hlad tak vyvádíš, v člověka, to víš, se nezměníš.
Dračí spáry zatínám, to prokletí sám nezdolám.
Sic já dělám co dělám, tu dívku v bílém stejně roztrhám.
REF
My vás tu nechceme, jste prostě jiní,
někdy jste zvířata, někdy jste lidi.
Neznámí tvorové jste nebezpeční,
v kraj kam přitáhnete usychá kvítí.
Hadí plémě zřím tě, syčíš stále blíž, po hlíně se plazíš.
Nová kůže nemůže odejmout tvůj kříž utrpení.
Ve dvou tělech jedna duše, to vy svůj šat měníte,
když se hodí jednou kabát, podruhé pak košile. Já...
v temnu lesa kůži svlékám, na své útlé tělo lákám,
když pak v rouše člověčím, krásná jsem, pány rozbrečím.
V zajetí dračích spár zbyli jsme jen my dva.
U kůlu svázaná budoucí žena tvá.
Za chvíli dechem svým lehce ji pohladím.
Než bys ji ublížil v ohni své tělo spal.
Oheň mě nezraní, zas bych jen sto let spal,
ukončím trápení své tělo roztrhám.
Dva zuby jak šavle do srdce proniknou.
Naposled vypustíš kapku jedovatou.
Na slunci do mechu lehnu si na chvilku.
V lese pak najdete tiše spící dívku.
Člověk je bestie, smíchem se zalyká,
jen vítr na stráních chvílemi zavzlyká.
Jsme lidé jako vy s city a touhami.
Ty, cos chtěl milovat, sám chodíš lukami.
Tesáky od krve leč není lidská.
Z přervaných tepen proud tvé krve tryská.
Pro šelmy oči se slzami nelesknou,
jen ptáci žalozpěv do dálky roznesou.
Nahoru
Vetřelec
Vplíží se tmou do tvého obydlí,
unesou, rozbijí, probudí vás ze sna.
Děti tvé procitnou do světa násilí,
kázání zatracených teď tvou zemí zní.
Míří, na tebe míří,
prý máš mu své jmění dát.
Hýří, on vše prohýří,
nikdy nemá svého dost.
Blíží, se k tobě blíží,
cítíš tu chladnou ocel.
Ptá se tě, dál ptá se,
kde ukryto štěstí máš.
Tou dobou bezpráví panuje,
vrahové, katové, to smečka psí hoduje.
Kde chybí svědomí, tam kde jsou srdce ledové,
kéž bádání teologů zas lid zachrání.
Odkryj nám své úmysly,
plížíš se tmou jako had.
Pročpak jen skrýváš svou tvář
v závoji tkaném z hříchů.
Šíří, on paniku šíří,
víří, strach vzduchem víří.
Tíží, ho vina netíží,
blíží se, teď k tobě blíží...
A na tebe zbraní míří. Raz, dva, tři, pal!
A na tebe zbraní míří. Raz, dva, tři
A na tebe zbraní míří. Raz, dva, tři, pal!
A na tebe zbraní míří. Raz, dva, tři
Míří, na tebe míří...
Míří, na tebe míří...
Nahoru
Dopisy na frontu
Dcera
Tatínku, kdy se z té dálky za mnou domů vrátíš,
kdy mě zas stiskneš v náručí, pak po vlasech pohladíš.
Otec
Dceruško, vrátím se hned jak jen budu moct,
ještě pár nepřátel zbavím jejich poct.
Dcera
Kdy se už konečně, tati, z vojny nazpět vrátíš,
kdy mi zas pohádku hezkou na dobrou noc povíš.
Otec
Holčičko, ještě pár výstřelů z pušky mé,
tancují po hlavách obušky železné.
Já spatřil jsem peklo se chechtat,
když na vojnu musel jsem narukovat.
Dali mi pušku a řekli střel
a já jsem s odporem zabíjel.
Dcera
Táto, a na které straně barikády vlastně stojíš?
Před pisateli historie, jestlipak se obhájíš?
Otec
Dcerko má, povím ti to až zestárneš,
že poslušnost a vůle není totéž.
Já spatřil jsem peklo se chechtat,
když zabíjet musel jsem mašírovat.
Dali mi pušku a řekli střel
a tak jsem poslušně zabíjel.
Dcera
Otče, co ty hluboké díry ve zdi hliněné
a ty stopy na zemi, louže matně červené.
Otec
Dcero, věz, svět není jak se ti zdál,
byla jsi dítě, teď musíš však dál.
Dcera
Otče, co ty hluboké díry ve zdi hliněné
a ty stopy na zemi, louže krve červené.
Otec
Občas se vzbudíš a svět je jiný,
je na něm šrám a ten už nezmizí.
Já spatřil jsem peklo se chechtat,
když zabíjet musel jsem mašírovat.
Dali mi pušku a řekli střel
a tak jsem s hrdostí zabíjel.
Já spatřil jsem peklo se chechtat,
když zabíjet musel jsem mašírovat.
Dali mi pušku a řekli střel
a tak jsem s hrdostí zabíjel.
V příkopech o tvojí tváři jsem snil,
když teplou krev a jíl jsem z pusy plil.
Kéž bych tak dostal do tváře ránu,
abych se vrátil na správnou stranu.
Svědomí ztichlo, když dostal jsem moc,
je snadné zneužít svou pravomoc.
Dcera
Dědo, máš vnuky a ty děti své,
někdy si na půdě s puškou hrají.
Nad tvojí fotkou ticho rozpačité,
co jim mám říct, když se ptají?
Nad tvojí fotkou ticho rozpačité,
co jim mám říct, když se ptají?
Když se na tebe, táto, ptají…!
Nahoru
Skinchangers
You're chasing the high deers, the wild boars, you're a lord
You are free, you are smart, you are fast, alone, unpopular
Why is that me who lives in the skin of wolf
While my greatest desire is to chase the flock of sheep up to the hills
CHORUS
You bring fear of death and you are frightening
As it was given to us so we are
Life of yours is in sign of deep desolation
Who has given us this awful fate
And new dawns will always come after the nights
And the moon awakens beasts
It reveals the deep merciful night secret
From birth we are doomed to cry
You're asking no more girls about true love you dream
When you're hungry then you're mad, in a man, you know, you will not change
I am the dragon with sharp claws, I can't resist the curse myself
Though I'm doing all I can, I will tear that maid in white as well
CHORUS
We just don't want you here, cause you are different
Sometimes you're an animal, sometimes you're human
Creatures from unknown lands, you are dangerous
People run aghast in fear far away from you
You're the breed of the serpent, you creep near to me
Though you changed your snakeskin inside you're the same
In two bodies one soul dwells, one mind which the story tells
It is in the human brain where's encrypted their own bane
I undress myself in the darkness, I don't wanna show my madness
And then in the skin of man I turn into the whore who serves them all
Captured by dragon's claws, there’s just the two of us
Thy future pretty wife is strongly tied to a stake
In a while I'll stroke her with my breath tenderly
Than you would injure her you better burn yourself
Fire can't kill the dragon, I was born in hell's flames
I'll stop it just right now, I'll tear myself to shreds
Two teeth like a sharp saber penetrate a pounding heart
Slowly you let out one bitter drop of poison
In the sun in the moss for a while I lie down
In the woods you will find girl that sleeps forever
I expelled from this land wild pack of barking dogs
Only the freezing wind occasionally sobs
We are as good as you, we have our desires
You wished to find great love, instead you walk alone
My fangs are stained with blood, no human died tonight
From your torn arteries life escapes the corpse
The eyes of the beast do not shine with little tears
Only the birds will fly singing mournful lullabies
Nahoru
Intruders
Into the night they crowl into the house of innocent
To arouse starry-eyed children from their sweet dreams
To take them from their parents, to humiliate them
In the name of their twisted faith they’ll break your mind
Stranger at night who are you?
Why have you covered your face?
Explain now your inducements
You can't hide the truth in guise
Stranger at night who are you?
Why are you creeping in disguise?
Tell me now your intentions
Speak fast ere my bullets fly...
In disguise they bite into the heart of imprudent
Just to seize a power from poor people with low will
Whispered spite poisons your mind and then it breaks you down
Stay away from venomous lies on the bright side
Stranger at night who are you? ...
Speak fast ere my bullets fly forth
The weapon is pointing at you. What’s your choice? Say…
The weapon is pointing at you. One, two, three
The weapon is pointing at you. What’s your choice? Say…
The weapon is pointing at you. One, two, three
Stranger at night who are you? ...
Stranger at night who are you? ...
Nahoru
Vím, co jsi zač
Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát
Vrátit čas jen o kousek zpátky
Vzít si, co už je vzdálené
Víc než jenom s úsměvem kráčet dál
Znám tvé sny a znám tvoje přání
Jsem tvůj strach, tvoje trápení
Vím, co skrýváš, vím, co si myslíš
Vím, kde bloudíš
Stejně tě znám, vím, co jsi zač
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká
Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát
Stejně tě znám, vím, co jsi zač,
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká
Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát
Stejně tě znám, vím, co jsi zač
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká
Nahoru
Krkavci
Za pecí ležel jsem, pluhu se smál
Když bratři orali, já tvrdě spal
Já husu do pupku, ať třeba praskne
Jediný můj strach je břicho prázdné
Bohdanko, krkavci letí – už letí
Krkavčí bratři prokletí – už letí
Jsme černí jak uhel, to je náš trest
Osidla ďáblova lapí tě hned
– Z křídel vám kape lep
Slyš naše příběhy a na ně dbej
Neskonči jako my, žít v hlavě s démony
– V zobáku nesete jed
S druhými nikdy se nepodělím
Do truhly zlaťáky bystře strčím
Zrcátko stříbrné, na sebe hledím
Hřebenem své černé vlasy hladím
Bohdanko, krkavci letí – už letí
Krkavčí bratři prokletí – už letí
Jsme černí jak uhel, to je náš trest
Osidla ďáblova lapí tě hned
– Z křídel vám kape lep
Slyš naše příběhy a na ně dbej
Neskonči jako my, žít v hlavě s démony
– V zobáku nesete jed
Děvečko, tvá líčka červená jsou
Tvé bílé ovečky, kde se pasou?
Je-li dnes v noci doma hospodář?
Já přijdu, lehnu si na tvůj polštář
Já šestý do stolu pěstí buším!
Kéž by tvůj kůň pošel, kobyla zhebla
Kéž by z tvé úrody nezbylo stébla
Slyš naše – rady vaše
Příběhy – poslouchám
Pravdivě – na ně já dám
Vypráví
Jste černí bratří mí, jste zkroušení (Jsme černí jak uhel, to je náš trest)
Podlehli jste lidskému vábení (Osidla ďáblova lapí tě hned)
– I na tebe číhají pokušení
Jsem dívka mladičká, jsem trochu zvídavá (Slyš naše příběhy a na ně dbej)
Kéž se nestane ze mě dáma zhýralá (Neskonči jako my, žít v hlavě s démony)
– Kéž tě nástrahy nikdy nelapí
Nahoru
Síla vítězství
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Máš rád vůni krve, vřavy bitevní
Sirný pach a popel šedivý
Vládneš strachem, ubíjíš slovem
Cítíš sílu vítězství
Dáváš pocit viny všem, co tě znají
Jsi nejlepší a kdo tě převýší?
Rozdáváš rány, svazuješ vůli
Snad Bůh ti někdy odpustí
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
„Krev na svých rukou mám.
Bolest, kterou jsem způsobil, teď sám vnímám.“
Stále bloumáš tímhle světem
Ve stínech proč hledáš satisfakci
To, co ti slíbil, pořád nemáš
To, cos sel, teď sám sklízíš
Čemu se divíš, sám sis vybral
S kým jsi smlouvu krví stvrdil
Pro chvíli štěstí, bez uspokojení
Pro marný pocit vítězství
Ještě poslední bitva tě čeká, zvláštní hra, co musíš hrát
A až vyhraješ sám nad sebou, poznáš, co je to síla vítězství
Tváří v tvář ďáblu nestojím víc (sám a sám)
Šířím klid, mířím trochu výš, odhodlání já znám, vždyť rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu nestojím víc (sám a sám)
Šířím klid, mířím trochu výš, odhodlání já znám, vždyť rád vyhrávám
Nahoru
O lásce, o válce a o krvi
Ke dveřím panenky hoch chodíval
Kytky ji každý večer nosíval
Chtěl si ji před Bohem za ženu vzít
Ona ho nechtěla za muža mít
Prosil ji co večer u jezera
Pojď se mnou, panenko, do kostela
Nepůjdu, skoč radšej do tej vody
Nedostaneš už víc jinej rady
Aj, koníček táhne vůz cestou
na něm jen mrtvá těla jsou
Aj, krvička teče dolů struhou
v kolejích rudé louže jsou
V komůrce druhého hlavu složí
Kam její duša, když takhle hřeší
Mladíka srdce teď hořce bolí
Do vody černej se skočit bojí
Bubeník na vojnu vířením zval
Hoch do svých rukou vlastní osud vzal
Nechal se k armádě naverbovat
Snad ho tam srdéčko přestane rvát
Aj, koníček táhne vůz cestou ...
Na vojně páni ho vycvičili
Šavličku broušenou darovali
Botky a kabátek prošívaný
Snad ho cizí bodák nezkrvaví
Čtrnáct roků už vojáček sloužil
Pro dívku v srdci se stále soužil
Až jednou nepřítel zabubnoval
Vojáčka škaredě pošavloval
Aj, koníček táhne vůz cestou ...
Vojáček na poli posekaný
Šavlička i kabát zkrvavený
Našli ho ležeti, zavázali
Maměnce domů ho odeslali
Za humny vojenské vozy klapou
Frajárkám u cesty slzy kanou
Vojáček Bohu duši poručil
Dřív, než dávnou milou okem spatřil
Aj, koníček táhne vůz cestou ...
Proč jsi mě za ženu nechtěl si vzít
Proč jsi radš do krutej vojny chtěl jít
Mohla jsem mladého muža míti
Nemusela starého živiti
Do temné vody teď ty sama skoč
Proradné srdce tam v hloubkách umlč
Zlého muža sis sama vybrala
Hodného k zubatej odkázala
Zlého muža sis sama vybrala
Hodného k zubatej odkázala
Nahoru
Alegorie smrti
Já spát nechodím, nikdy čas neměřím, dozadu se nedívám
Soucitem neplýtvám, prosbám se vysmívám, jsem neúplatná
Zbývám jediná, co jí všechno projde, neptám se, zda smím
Stávám na cestách, lehávám v postelích, chodím neohlášená
Přihlížím neštěstím, zdravým se vysmívám, já jsem lhostejná
Mávám na pozdrav dětem kolem jdoucím, jednou se vrátím
Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si se mnou nic z toho, co bys chtěl
Úpí bohatí, čekají nemocní, až je taky navštívím
Otčenáš odříkám, ke spánku ukládám svým pohlazením
Bázeň přede mnou, pak bol doprovází tiché kroky mé
Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si vůbec nic tam, kam půjdem
Kruté i tajemné je poslání mé, nevyhnutelné
A až se jednou budeš cítit tak trochu navíc a sám
Já tě čekám, jsme přece staří známí
Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si se mnou vůbec nic
Nahoru
Možná teď naposled
Zeptej se sám ostnů, proč růži stráží
Dne, proč se vzdává noci rád
Nalhávej si dál, že čas neutíká ostatním
Že se nezmění staletí
Plyne voda i čas, bez zaváhání
Stín na svou chvíli nečeká
Nezachytíš stejný úsměv dvakrát, uniká
Než se ze spánku probudíš
Vídám den co den a zase znovu ztrácím
Temný pohled, vlasy havraní
Možná, že teď je to naposled
Možná teď naposled sním
Řekni, co chceš, už dnes
Zítřek už druhou příležitost nedává
Řeka to ví, že když kolem břehů proplouvá
Že se nikdy víc nevrátí
Vstávám den co den a zase znovu doufám
V temný pohled, vlasy havraní.
Každý můj nádech to provází.
Možná teď naposled.
Vídám den co den a zase znovu ztrácím
Temný pohled, vlasy havraní
Možná, že teď je to naposled
Možná teď naposled sním
Nahoru
Bratříčku
Pro tebe na nebi hvězdičky nesvítí
Objetí bez lásky, úsměv, co zabolí
Nestyď se za slzy, za to, co vše ti vzali
Zázraky nečekej, postav se na nohy
Musíš být statečnej, bojovat s neduhy
Odpouštěj, ať už ti cokoliv udělali
Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám
Dříve než poslední světýlko naděje uhasne v nás
Ještě jednu pohádku, bratříčku, ti dopovím
Dříve než vše dobré na světě stín zahalí
Bratříčku, schovej ty opojný drobný lístky
Pocity jistoty vytřískaj z tebe duši
Raděj už nezkoušej, kde máš svý mantinely
Pozorně poslouchej, kdo na tvé srdce buší
Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám ...
Bratříčku zklamaný, utíkáš do blahých snů
Opouštíš svět temný, chceš hledat zapomnění
Kolem se rozhlédni, ať poznáš cenu svých dnů
Nebuď už otrokem, časem se hodně změní
Nenech si namluvit falešnou víru
Všechno má na světě konečnou míru
Uteč a nedýchej smrtící síru
Přeji ti žití tvé v klidu a míru
Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám ...
Bratříčku, nezoufej, všechno zlé jednou skončí
Jen se drž, nepouštěj, nesklouzni, led je tenký
Studené cely a mříž v okně, tak to končí
Nedělej další hlouposti – na to je život krátký
Nahoru
Prach králů
Čas odvál prach mocných králů a hrady chátrají
Rytíři se pustým krajem nečinně toulají
Zbraně štítonošů stárnou, i meče rezaví
V krčmách mezi bandou chátry korbely zvedají
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy
Symbolické znaky síly, v kterou nikdo nevěří
Na věžích stále tiše visí královské zástavy
Roztrhaná torza slávy, kterou nikdo nevrátí
Ani lůza nezůstává, zlaťáky dochází
Prostí lidé ze svých vesnic se smutkem odchází
Kde je sláva padlých pánů, kde velká vítězství
Fanfáry už nezní zámky, trubači netroubí
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
A tak déšť i zbytky smývá, kroniky mlčící
Inkoust vyschnul v kalamáři, písaři nepíší
Hradem výr po nocích létá jak v Shakespearových hrách
Už víc nepřekročí nikdo země téhle práh
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
Nahoru
Hlas uvnitř
Zní v hlavě tvé, zní tiché šeptání, to hlas čísi neznámý
To tě trápí, že je povědomý, klam, či přítel ztracený
Ve dne zpívá, v noci snívá a tvá nejtajnější přání zná
Předstíráš, že neslyšíš, na to jednou doplatíš
Cíle snadné nemusí být ty správné
Utápíš se ve lžích, pravdě dveře zavíráš
Všechny moudré rady hloupě odmítáš
Zákony ctí, zákony beze lstí radu svou ti nabízí
Napovídá, napomíná a bdí, jako stín tě provází
Když vědomí spí, svědomí ví kam dál po cestách vyšlapaných
Je to hlas, co slyším, je to bouře uvnitř vás
Je to odhodlání víckrát neprohrát
Je to směr kudy jít, průvodce tvůj na cestách
To je síla, která proudí skrze vás
Je to hlas, co nabádá, je to něčí volání
Tvoje lepší já, co šeptá do uší
Je to hlas, který hřmí, ten tě nikdy nezradí
Zbraň, co vždycky správným směrem zamíří
Je to hlas, co nabádá, je to něčí volání
Tvoje lepší já, co šeptá do uší
Je to hlas, který hřmí, ten tě nikdy nezradí
Zbraň, co vždycky správným směrem zamíří
Nahoru
Dimitto tibi
Timeo te, tu est durus
Severitas video in tuis oculis
O filia ingrata, non es parens
Perdit diem et nox
Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia
Timeo te, tu est malu
Male mecum agitur debeo semper facere
Sine me aliter malum feres
Ego morbo gravi sum
Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia
Ecce ego morior, ecce ego morior, en ego morior
Vae Deus obsecro sana eum, erit anima mea pro anima eius
Vae Deus obsecro sana eum, erit anima mea pro anima eius
Noli timere tantummodo crede, filia fides tua te salvam, fecit vade in pace
Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia
Nahoru
Medúza
Unikám hrdinům, co chtěli jen mou smrt,
a dávno nežijí...
Utichl dech, vyhasl zrak,
jen kámen zbyl...
Uvadá naděje, že se mi vrátí víra
dávno ztracená...
utichl den, vyhasla noc,
jen přítmí znám...
Vnímám dál, marným snům se vzdávám,
procitám, upadám, stále míň a míň očekávám...
Dál už ani krok, dokud ti říkám, už nezvedej zrak, neohlížej se,
proč přišel jsi zas, když jsi živ zůstal, když nechtěls mou krev, zas tě tu vnímám,
běž, nechtěj mě znát, nechtěj nic víc, než já můžu ti dát, je to jen kámen,
co zbylo by mi po tvojí kráse, běž, zapomeň, žes tu byl...
Mám jeden sen: mít možnost ti říct „zůstaň tu“,
nemít strach dívat se přímo do očí, aspoň den...
Mám jeden sen: mít možnost ti říct „zůstaň tu“,
nemít strach dívat se přímo do očí, aspoň den, (jeden den...)
Prožít jen jediný, jediný den,
kdy pohled můj ti neublíží...
Co budu chtít, klidně ti říct,
zas krásná být...
Umlkám, naslouchám dechu,
co známý se mi zdá, tak jako můj.
Po tomto dni zapomenout
a dál jen spát...
Stín tvůj dál do mých snů se vkrádá,
nechci víc, nechci míň, jenom takhle dál navěky spát...
Nahoru
Fenyklová panenka
Tiše sedíš a klopíš zraky,
sem se už nikdy nevrátíš.
V komůrce své, tam kde jsi snila,
dnes všechny touhy opouštíš.
REF: Panenko v šatech ze lnu voníš po fenyklu,
vlasy ti pod čepcem schovávají.
Do ruky rudou kytku z vlčího máku,
zvony už na věži vyzvánějí
2. Až dnes večer se svíce zhasnou,
pán v krajkách tě zlatem obklopí.
Ty však než s ním bys raděj spala
v růžích s trny místo v hedvábí
REF:
Ty tvoje ústa, panenko, (panenko fenyklová)
chutnají hořce a ne po medu, (hořce a ne po medu)
ruce sis složila do klína. (hm hmm)
Srdce buší, víčka těžknou, (panenko fenyklová)
studené kapky potu na čele (sny ti přicházejí vstříc)
na rtech krůpěj co věčný sen přinese (hm hmm)
REF:
Panenko v šatech ze lnu voníš po fenyklu,
vlasy ti pod čepcem schovávají.
Do ruky rudou kytku z vlčího máku,
a zvony na věži ještě dlouho budou bít
Nahoru
Není čas se ptát
Zatím nevíš, kdy, zatím nevíš, proč, co se mohlo stát.
Když se ohlížíš, jsi už mrtvý muž, slabý odvar svůj.
Není čas se ptát, není vůle jít, jenže musíš dál.
Život nepočká, nenechá tě být, i když sis to přál.
Sám to víš líp než dřív, když to vzdáváš, je ti hůř.
Nezbývá ti nic víc, než vstát a dál zas jít.
Svým démonům dál čelit sám
Za snem svým jdi o kus dál
není stínu co ses bál
v poutech štěstí vlečou cit
klopýtat a zase jít
kruhem ohně proskočit
přes temný práh svých věčných nic
nezbývá, než to tak brát
vždyť užs‘ běžel tolikrát...
Rychle srovnej krok, snaž se prodat sen, není v tom nic víc.
Když už nevíš jak, ještě sázku zvyš, hlavně nebuď srab.
Není čas se ptát, není vůle jít, jenže musíš dál.
Život nepočká, nenechá tě být, i když sis to přál.
Přísahám, je to sen, co se zdává tolikrát,
zůstáváš zaskočen, i když to znáš,
a víš už předem, co dál čekat máš.
Nahoru
Legenda
Legenda starší než všechna souhvězdí
Již zapsal sám lidský strach
Krví a potem do bílých perutí
Z nichž zůstal jen pouhý prach
Ref: Dějiny lidstva ji neznají
Jen si ji potichu šeptají
Raději zavrhly vzpomínku
Na tuhle krvavou legendu
Že znovu přijde pradávných stínů pán
Věděl nahý, bídný svět
Ten touhou zabít byl věčné časy hnán
Každý si přál zapomnět
Služebník smrti, jemuž byl úkol dán
Knihu plnou hříchů psal
Tisíce let žil tím lidem nepoznán
Nenávist dál rozséval
Ref: Dějiny lidstva ji neznají
Jen si ji potichu šeptají
Raději zavrhly vzpomínku
Na tuhle krvavou legendu
Čas padlých králů, čas bratrovrahů šel dál
Srdce zlobou zastřená
Bez lásky, bez víry svět dál upadal
Svou zkázu sám dokoná
Lid přestal doufat a ztratil důvod žít
Ďábel se vítězně smál
Otroctví ducha jim vzalo všechen klid
Věčná krev, pot, oheň vzplál
Dál spí v krvi lidí zapsaná, jak zákon se zdá, nikdy neumírá,
v podvědomí dál přežívá
Až zas někdo k ní najde klíč, až vysloví to jméno,
povstane zas hrozba tíživá
Ref: Dějiny lidstva ji neznají
Jen si ji potichu šeptají
Raději zavrhly vzpomínku
Na tuhle krvavou legendu
Nahoru
Splěné přání
Proč vítr ve větvích kvílí,
proč život trvá jen chvíli?
Proč rozum diví se kráse,
proč je vše jinak, než zdá se?
Proč jenom člověka vábí
zkoušet až na dno si sáhnout?
Usnout jak král na hedvábí,
procitnout v ostří chladných pout?
Jednou se stane, že nápad,
připadá ti jako krásný,
nikdy už nebudeš chápat,
že to byly jen hloupé sny...
Tvé paže děravé
Tvé přání splněné
Tvé oči bolavé
nevidí už nic, než sny zmarněné...
Nahoru
Rosa Nocturna
Každou noc volá o pomoc,
Nikdo ji neslyší, bolest neutiší.
Každý den je pro ni sen,
Zůstane staletí, ve svém prokletí.
R: Růže noční píseň zpívá,
Kapky krve z tváře smývá,
Na měsíc se tiše dívá,
Trpký úsměv marně skrývá
Měsíc halí těžká vůně,
Růže noční tiše stůně,
Samotou je obklopená,
Spatřit slunce šanci nemá.
To já jsem tou růží
A v tmách slzy stírám.
A dál strach mě souží,
Že v tmách teď umírám.
Rec: Naděje tvá mizí s ránem,
Temná noc je dál tvým pánem,
Chlad smutný a pochmurný
Je osud Rosy Nocturny.
Slunce už zapadá,
Růže dál uvadá…
Ref
Naděje tvá mizí s ránem,
Temná noc je dál tvým pánem,
Chlad smutný a pochmurný
Je osud Rosy Nocturny.
Nahoru
Naděje
Vlídnou zář cítíš v tmách,
snad ji znáš, vzpomínáš?
Míváš zvláštní sen,
když mrazu se bráníš,
že stačí už málo jen,
a život je zase blíž...
...že vítr slábne a sníh se ztrácí,
že žít je snadné, jak snít a hrát si...
Jen chvíli stůj a poslouchej to tiché praskání,
jak život tvůj pod ledem procitá a zimu vyhání...
Teď svítá ti naděje,
že slunce z mraků cestu hledá,
až vyjde, že zahřeje
tvé zkřehlé ruce, víčka bledá...
...že vítr slábne a sníh se ztrácí,
a žít je snadné, jak snít a hrát si...
Nahoru
Půlnoc
Je půlnoc a mě má samota pálí,
Proč se smát, proč se rvát, když ráj mizí v dáli.
Váhám, kam jí, nevidím cestu, kam kráčím,
Zdali sním, zda se neztratím, svou důvěru ztrácím.
Závidím, já závidím všem ptákům, ptákům.
Létají, lži neznají, vždy se vrátí, vrátí.
Chci vzlétnout až k oblakům a překročit svůj stín.
Noc bídnou nechám přízrakům až do konce svých dní.
Závidím, já závidím všem ptákům, ptákům.
Létají, lži neznají, vždy se vrátí, vrátí.
Nahoru
Pavučina života
Neměl jsi mě zvát,
když jsi nechtěl, abych zůstala...
Nejsem už křehká víla,
teď není pro mě cesty zpět,
kromě té dýky pod polštářem.
Nejsem nic, nemám kam jít,
nikdo mě neslyší, ve tvém světě jsem...
...jako anděl chycený v pavučině života,
ostýchavý kapitán na lodi nejisté.
Ztrácím sama sebe v temném tichu prázdných gest,
nevím, jak žít a mlčím
Zbývá mi jen jedna noc jenže já chci žít.
Zasela jsem vítr,
a sklízím bouři.
Nemám co ztratit
ani proč se bát.
Pode mnou hlubina
a rozprostřená síť
a já oči zavírám...
... a vnímám už jen pád (a padám, padám dál)
Když nemám sílu stát (na špičce jehly)
Vnímám jen svůj pád (a padám, padám dál)
Když nemám sílu stát (na špičce jehly)
Neměl jsi mě zvát...
Nevolej mě zpátky,
až uvidíš můj obraz ve vlnách,
Nechtěj vědět, v co se pěna promění,
vrať se domů
a drž se od vln dál...
Nahoru
Andělé
My vzali jsme jim zář
A pošlapali tvář
Za lásku oddanou
Kterou nám dali
REF: Andělé přestali se smát
Pryč odvrací tvář
Andělé trpí pro náš pád
Při nás dál drží stráž
Snad vrátí se zas k nám
Snad nezůstaneš sám
Když nevíš kudy kam
Pro lži a pýchu
Dál peklo se otvírá
A dál v nás láska umírá
Dál..
REF: Andělé přestali se smát,
Pryč odvrací tvář
Andělé trpí pro náš pád
Při nás dál drží stráž
Nahoru
