Alba

Andělé a bestie
Andělé a bestie
2020
Za hradbami času
Za hradbami času
2017
Zapomenuté příběhy
Zapomenuté příběhy
2016
V tmách
V tmách
2010

Singly, kompilace

Světlonoš
Světlonoš
2020
Lykantropie
Lykantropie
2019
Voice inside
Voice inside
2018
Spectrum
Spectrum
2016
Demo
Demo 2014
2014



Andělé a bestie

Andělé a bestie

2020

Čtvrté album Andělé a bestie se nese v duchu folk-symphonic metalu. Zachovává melodickou bohatost a nástrojovou různorodost. Nově přináší i přímočařejší power metalové prvky. Kromě členů kapely album nahrálo 21 muzikantů a zpěváků a počet hostů se tím od posledního alba ještě rozšířil. Přesto si album zachovává kompaktnost, písničky plynou v pečlivě připraveném sledu a odvíjí napínavé příběhy.

Jak již název napovídá, nosným tématem alba je nerozlučná dvojice protikladů: dobro a zlo; podané v personifikované podobě anděla a vlkodlaka. Jedno nemůže existovat bez druhého a jejich hranice jsou často nejasné a neurčitelné. A co víc, mnohdy může záležet na konkrétním pohledu člověka. Tato někdy až filosofická témata kapela zapracovala do alegorických textů. Nemůže být to, co je považováno za zlé, někdy dobré? Nemohou se dobré věci proměnit ve zlé? Přes svoji závažnost je téma podáno s lehkostí a na albu jsou i romantičtější a veselejší kousky.


  1. Světlonoš ...................................................... 5:00
  2. Lékárník ........................................................ 6:00
  3. Padám ............................................................ 3:18
  4. Touhy v mlze ................................................ 5:33
  5. Strach ............................................................. 3:49
  6. Až jednou ....................................................... 5:09
  7. Lykantropie ................................................... 5:47
  8. Vetřelec .......................................................... 5:05
  9. Dopisy na frontu .......................................... 5:26
  10. Periculum (instrumentální)........................ 3:18
  11. Skinchangers ................................................ 5:46
  12. Intruders ........................................................ 5:06
  13. Outro (instrumentální)................................ 1:01
  14. celkový čas ..................................................... 60:13
  • HOSTÉ:
  • Viktorie Surmová (Surma): zpěv
  • Aneta Zatočilová: (Syneasthetics): zpěv
  • René "Perry" David (Flowerwhile): zpěv
  • Lenka "Ereis Rayann" Šíková (Ertha): zpěv
  • Mathias Novak: zpěv
  • Klára Šindelková (Wolfarian): housle
  • Silvie Marie Chrudinová (Ona): growl
  • Martin Klekner (Flowerwhile): growl
  • Pavel „Spars“ Vrabec (Delorain): zpěv
  • Aleš "Seth" Krupica : growl
  • Johnny Vavruška (Elementaria): zpěv
  • Adam Langr (Rebel): baskytara, djembe
  • Kamil "Šedovous" Kaiser (Barbaruna): nyckelharfa
  • Hanka Osifová (Wolfarian): příčná flétna
  • Radana Pospíšilová: zpěv
  • Anička Loučková: zpěv
  • Jana Vosynková: sbory
  • Lucka Kuchtíčková: sbory
  • Romana Rychtáriková: sbory
  • Tobiáš a Lili Bučkovi: sbory

Grafiku pro tento singl nakreslili ve finském studiu Darkgrove custom graphics studio

Nahráno bylo v brněnském studiu SONIDOS.

Recenze

Rockpalace

Rozhovory

Rockpalace


Světlonoš

2020

Druhý singl z nového alba, které vyjde v listopadu 2020. Téměř muzikálová písnička, ve které kapela zhudebnila jeden z nejstarších příběhů lidstva. Pád prvního anděla. Jak to bylo ve skutečnosti...? A nebo nebylo vůbec...? Každý, nechť si odpoví sám. Písnička vyšla současně klipem, který je originálně zpracován kreslením do písku. Najdete v sekci Videa.

Grafiku pro tento singl nakreslili ve finském studiu Darkgrove custom graphics studio

Nahráno bylo v brněnském studiu SONIDOS.


  1. Světlonoš ................................................ 5:54

Příběh o pádu prvního anděla. Klip k písničce vytvořila Volha Safronava a o postprodukci se postaralo studio Ninetytwo productions.


Lykantropie | Skinchangers

2019

První singl z nového alba, které vyjde v roce 2020. Písnička má českou a anglickou verzi. Česká verze se jmenuje Lykantropie, anglická verze Skinchangers. Hudba obou verzí je totožná, liší se pouze ve zpěvu.

Grafiku pro tento singl opět nakreslili ve finském studiu Darkgrove custom graphics studio

Nahráno bylo v brněnském studiu SONIDOS.


  1. Skinchangers ................................................ 5:43
  2. Lykantropie ................................................... 5:43
  3. celkový čas ..................................................... 11:26

Písnička předkládá zpověď tří lykantropů - vlka, draka a hada, kteří se cítí ve svém těle prokletí a touží být lidmi.


Za hradbami času

Za hradbami času

2017

Třetí řadové album Za hradbami času, které přišlo na svět rok a půl po předchozím, ctí dosavadní směřování kapely k melodickému symphonic-metalu. Přináší i nové prvky, a občas zabrousí i do jiných žánrů, především folk-metalu.

Vypráví příběhy z dávných časů, které jsou někdy nostalgické a jindy plné bojů. Najde se v nich láska i zrada, smrt a strach, a velká škála nálad a pocitů, dovedně vyjádřená mnoha nástroji i originálními zvukovými efekty. Uslyšíte balady i epické opusy, v nichž se fascinujícím způsobem prolínají například harfa, cimbál, kosa, kovadliny, čínské flétny, a vedle nich výborně zahrané klasické nástroje.

Album Za hradbami času je alegorií města, v němž se setkávají postavy s neobvyklými osudy. Texty písniček se odkazují k dobám, které již upadly v zapomnění nebo třeba k období napoleonských válek, a čas hraje roli městských hradeb, které staré příběhy oddělují od nás, žijících.

  1. Vím, co jsi zač ................................................ 4:07
  2. Krkavci ............................................................ 4:19
  3. Síla vítězství ................................................... 4:52
  4. O lásce, o válce a o krvi ............................... 5:32
  5. Alegorie smrti ................................................ 4:25
  6. Možná teď naposled .................................... 5:07
  7. Bratříčku ......................................................... 4:51
  8. Intermissum (instrumentální) ................... 5:02    
  9. Prach králů ..................................................... 4:50
  10. Hlas uvnitř ...................................................... 3:10
  11. Dimitto tibi ..................................................... 3:47
  12. celkový čas ..................................................... 50:02

Tonda Buček, kapelník Rosy Nocturny, toužil po dlouhohrajícím albu již mnoho let, a tak si splnil sen. Poté, co všichni ostatní členové kapelu opustili, se rozhodl k neobvyklému kroku. Vzal písničky, které měla kapela již několik let připravené k nahrání, a hrávala je na koncertech, doplnil je několika novými, a pozval jako hosty zapálené hudebníky z celé České republiky i ze Slovenska. Výzvu přijalo devatenáct muzikantů, a tak mohl Tonda nahrát a z větší části zkomponovat tohle unikátní album, které vznikalo od května do listopadu 2017 v brněnském studiu Sonidos.

Hlavním ženským hlasem projektu se stala zpěvačka Viktorie Surmová, která s kapelou už dřív nazpívala singl Fennel Bride. Díky hostům jsou však písničky velmi různorodé a beze zbytku využívají charakter a barvu hlasů všech jedenácti zpěváků.

Původně byla většina písní napsána pro jednu zpěvačku, ale protože na spolupráci kývlo dostatek hudebníků, rozepsal Tonda Buček některé písničky pro víc lidí, což jim dodalo na epičnosti. Například v písni Síla vítězství se můžete těšit na duet muže a ženy, a píseň Krkavci vám nabídne, mimo jiné, skvělou paletu šesti bohatých mužských hlasů.

K tomu, aby byl výsledný dojem úplný, přispěla značnou měrou i fantasy grafika, kterou k albu nakreslil Jan Örkki Yrlund z Darkgrove custom graphics studio, podle Tondovy předlohy.

Nahráno bylo opět v brněnském studiu SONIDOS.


Zapomenuté příběhy

2016

Great tunes, impressive compositions, beautiful and technical. In short, So Metal.
Mostafa Nodehi monodehi.com

Po šesti letech od vydání prvního alba V tmách, kapela vydává druhé fyzické CD s názvem Zapomenuté příběhy. Toto album obsahuje tři zbrusu nové písně z opět chystaného dlouhohrajícího CD a starší písničky z Dema 2014 ovšem s novým vokálem od Zdeňky. V bonusech jsou pak i originální nahrávky.

Nové písničky jsou ještě symfoničtější a melodičtější než starší tvorba a potěší tak všechny příznivce tohoto žánru. Přestože je kladen velký důraz na bohatost nástrojů a aranží, stále je zachován metalový ráz díky tvrdým kytarám i bicím.

Textově se kapela i nadále pohybuje v časech dávno minulých a zašlých. Což se odráží jak v názvu tak bookletu alba.

článek: Příběhy písní: jak vznikaly písničky tohoto alba

  1. Fenyklová panenka .............................. 3:17
  2. Není čas se ptát .................................... 3:56
  3. Legenda .................................................. 6:10
  4. Medúza ................................................... 4:20
  5. Fantazie v G moll (instrumentální) .. 2:57    
  6. Není čas se ptát (2014) ........................ 3:56
  7. Legenda (2014) ...................................... 6:10
  8. celkový čas ............................................. 30:46

Na nových písničkách se podíleli následující hosté: Ondřej Longa na kytaru (Fall a prey), Dalibor "Dall" Vinský na basu (Dark spark), a vokály nazpívali Lucka Kuchtíčková, Lenka Dufková, Katka Mrázková a Jenda Papež.

Nahráno bylo opět v brněnském studiu SONIDOS.

O design alba se postaral kytarista kapely Tonda "Gabriel" Buček.

Přečtěte si starší rozhovor z roku 2016 s kytaristem Tondou o kapele, jejím fungování a chystání CD Zapomenuté příběhy na webu Metalforever.


Spectrum

2016

Spectrum je kompilační CD, které vzniklo za účasti muzikantů z Evropy a Ameriky. Dohromady je svedl Music Career Mentoring Program, který vede Tom Hess (ex-Rhapsody of fire and HolyHell) a pod jehož taktovkou toto CD vzniklo. Na albu je osm skladeb. Každá skladba od jednoho z hudebníků či jeho kapely, z různých koutů Země. Protože každý z nich hraje jiný styl hudby, není CD jednožánrové. Naopak pokrývá téměř celé hudební spektrum od metalu až po jazz. Právě proto byl vybrán název Spectrum, které má reprezentovat hudební rozmanitost a jedinečnost. Přesto však se jedná stále o jednu a tutéž formu umění, která má muzikanty spojovat a která je dovedla na tuto společnou cestu.

V ČR bylo CD distribuováno pro předplatitelel v prosincovém čísle 2016 časopisu Fakker.

Za Českou republiku je na albu píseň Fennel Bride, anglická verze Fenyklové panenky, kterou nazpívala Viktorie Surmová.


Demo

2014

Kvůli chybějícím členům nemohla kapela nahrát původně plánované CD. Přesto se rozhodla vydat alespoň toto malé demo obsahující písničky Legenda a Není čas se ptát. Představila tím veřejnosti nový materiál z chystaného CD. Druhým účelem bylo ukázat zájemcům o uvolněné posty muzikantů, jakým směrem se kapela nově ubírá. Po vydání tohoto dema se během měsíce zdvojnásobil počet fanoušků Rosy Nocturny na Bandzone.

  1. Není čas se ptát ......... 3:56
  2. Legenda ........................ 6:11
  3. celkový čas .................... 10:07

Oproti první kompilaci V tmách je toto demo o poznání tvrdší, více orientované na kytary. Jsou patrné snahy o zjednodušení skladby písniček na klasickou písňovou formu, která je stravitelnější pro širší veřejnost. A to především v Není čas se ptát. Naopak Legenda je zatím nejepičtější písní Rosy Nocturny a zachovává si dost nestandardní ráz. Jako hosté se na demu podíleli Lucka Šotolová jako hlavní zpěv, Adéla Papayová nazpívala vokály a David Horák nahrál bicí. Nahráno bylo ve studiu Sonidos. Demo bylo vydáno pouze jako digitálni release.


V tmách

2010

V roce 2010, po třech letech života, se kapela rozhodla nahrát svoje první EP. Měla odehráno sotva pár koncertů a písničky na tomto EP tvořily téměř celý repertoár. Nicméně se chtěli představit světu s profi nahrávkou. Do té doby měli nahrané jen písničky Andělé, Pavučina života a Rosa nocturna z domácího studia.

  1. Intro ....................................... 1:22
  2. Splněné Přání ................ 3:53
  3. Rosa Nocturna ................ 5:14
  4. Naděje ............................. 4:38
  5. Půlnoc ............................. 3:24
  6. Pavučina Života ............. 6:24
  7. Andělé .............................. 4:10
  8. celkový čas ........................ 28:39

Album V tmách je ukázkou typického symfonického metalu. Na celém albu dominují bohaté klávesy a to jak v doprovodu zbytku kapely tak samostatně v mnoha předehrách či mezihrách. Už samotné intro alba napovídá, co lze od něj očekávat. Název se snaží vystihnout ponurou náladu hudby i textů, které jsou v češtině.

V tmách je nestandardní díky formě písniček. Na místo klasické písňové formy, kde se opakuje sloka refrén sloka refrén solo, se ve většině písniček objevuje pět i více různých částí, melodií či motivů. Není výjimkou, že kromě refrénu v písničce žádná další část nezazní dvakrát. Píseň Pavučina života je dokonce od začátku do konce vystavěna jako na sebe navazující různé motivy, aniž by se kterýkoliv opakoval víckrát. Album je tak určeno spíše pro náročnější posluchače a není divu, že nejoblíbenější písničkou se stali Andělé, která je z alba nejjednodušší a nejpřímočařejší.

CD V tmách bylo nahráno ve studiu UnArt ve Slavičíně. Kapela ho vydala vlastním nákladem. Po příchodu Marty Urbanové do kapely, ho celé znovu přezpívala s pozměněnými texty a melodiemi ve studiu Radima Dvořáka. Album, které je nyní možné zakoupit, je tedy druhé vydání. Prvního je jen několik málo desítek a jednou bude sběratelskou raritou. CD obsahuje také mp3 všech písní, fotky z historie kapely a video ze studia (aneb jak to vše vznikalo).

Texty

Světlonoš

S lucernou v ruce bděle strážíš život náš,
nad ránem zazáříš, sloužit vyrážíš.
Na cestách opuštěných s láskou hlídáš nás,
v nablýskané zbroji lotry odradíš.
Ty mezi nebem a zemí,
Na věky z ráje svržený.

Byls anděl a všechno na dosah jsi měl,
věčný život sis pro sebe nechat směl.
Úkol tvůj byl o světlo lidem pečovat,
jejich cesty navždy v míru zachovat.
Byls jitřenka obyvatel vyšších sfér,
světlonoš, dostals jméno Lucifer.
Jenž svržen pro svou pýchu byl,
slávu jitřní hvězdy pozbyl.

Světlonoši, kde máš to svoje světlo,
nějak nám v tom našem světě vyhaslo.
Světlonoši, kde seš s tím svým ohněm,
pospěš k nám, ať zase chladná srdce rozžehnem.

V poslední době tvoje pověst upadá,
kalí se v pověrách a polopravdách.
Po hříchu čeká spravedlivá odplata,
padlá hvězda nyní zcela vyhaslá.
Ty kterýs měl hlídat pokoj na zemi,
proslavil ses mnoha chybami.

Padáš, z nebe dolů padáš,
padáš, z nebe dolů padáš,
ty padáš, z nebe dolů padáš,
padáš, z nebe dolů padáš.

Už tu není teplo jak zvykem bejvávalo,
znatelně vřelosti nám na světě ubylo.
Chybí světlo které by nás temnotou vedlo,
a tak zírá z transparentů mlčící peklo.
Už tu není teplo jak zvykem bejvávalo,
znatelně vřelosti nám na světě ubylo.
Chybí světlo které by nás vedlo temnotou,
tys tam dole, nebe mlčí, ticho letí tmou.
A pak pln lidských neřestí,
stal ses symbolem podsvětí.

Lucifere, kde máš to svoje světlo,
nějak nám v tom našem světě vyhaslo.
(Vyhaslo nám světlo)
Lucifere, kde seš s tím svým ohněm,
pospěš k nám, ať zas chladná srdce rozžehnem.
(Zase je rozžehnem)
Lucifere, kde máš to svoje světlo,
nějak nám v tom našem světě vyhaslo.
(Vyhaslo nám světlo)
Lucifere, kde seš s tím svým ohněm,
pospěš k nám, dříve než srdce vychladnou,
neboť vyhaslo nám světlo.
(A tak ho spolu zažehnem)
Vyhaslo nám světlo
(A tak ho spolu zažehnem)
Vyhaslo nám světlo
(A tak ho spolu zažehnem)
Vyhaslo nám světlo
(A tak ho spolu zažehnem)

Nahoru

Lékárník


Sídlí v jednom krásném městě,
má jen starý skromný krámek.
Dlouhý plášť a dlouhé vousy,
třímá v ruce plný džbánek.
Nade dveřmi hlásá nápis:
“tady léčí lékárník“.

On má masti na lidskou duši,
bylinky proti pýše,
a když tě náhodou bolí srdce,
lék na lásku napíše.
On má masti na lidskou duši,
bylinky proti pýše,
a když tě náhodou bolí srdce,
lék na lásku ti napíše.

Přísné dámy, hloupé voly,
on rád přijme kohokoliv.
Smíchá vždy ten správný lektvar,
vlévá do flakónku nektar.
Tajný poměr přísad vzácných
od věků zná lékárník.

On má masti na lidskou duši...

Máš-li zrovna vážnou potíž,
tíží-li tě přetěžký kříž,
chvátej spěšně vstříc té léčbě,
co ti míchá lékárník.

Vchází k němu známí lotři,
přísní nafoukaní fotři.
Z krámu pak už rázným krokem
seriózní pánové.

Lékárníku mast nebo kapky mi, prosím, dej,
vždyť ty jsi přece ten nejmocnější čaroděj.
Na srdce i na duši, od všeho soužení,
já už chci mít jednou klid od svého trápení.

Lékárníku mast nebo kapky mi, prosím, dej...

On má masti na lidskou duši,
bylinky proti pýše,
a když tě náhodou bolí srdce,
lék na lásku napíše.

Nahoru

Padám

Po hlavě padám a ty jsi vítr,
v uších mi hučíš, oba jsme hluší dál.
Ty jsi ta propast a dno snad nemáš,
já stále padám a ty mě hledáš blíž.

Já křídla nemám, vydaná jsem ti na milost,
víc než důvěřovat už nezbývá.

Ve víru tančím a ty jsi akord,
co zní mou duší, snad sotva tuším tón.
Tancuju s tebou, zároveň sama
a tahle píseň podivně známá zní.

Já křídla nemám, vydaná jsem ti na milost...

Po hlavě padám a ty jsi náruč,
která mě chytá, když v mracích lítám výš.
A ty jsi dítě, které mám v péči,
zároveň padám a tvoje zranění léčím.

Já křídla nemám, vydaná jsem ti na milost...

(Já víru hledám, nalézám tvoji oddanost,
význam tvých slov se na dně ukrývá.)

Nenech mě, má lásko, rozbít se v kamení,
jestli mě dole čekáš, dej mi znamení, prosím o znamení.

Nahoru

Touhy v mlze

Jen dva couly mám k dlani tvé,
přesto dál než deset let,
tak blízko a já tě nepotkám,
a ten čas nepřekonám.

V hlubokých očích lesk vidím,
je to úsměv nebo stesk,
přemítáš o tom co mohlo být,
o tom co musíš teď skrýt.

REF
Tam kde ty mlčíš a já spím,
kde perem papír potřísním,
kde se sny v ticho promění,
když nikdo jiný tu není.

A když ty tvoříš a já sním,
že tě snad někdy políbím,
v mlze své touhy utopím,
svoboden volný odcházím.

Zprostí tě tvého zajetí,
kde můru světlo pohltí,
lodě se vrací z přístavů,
které jsou plné přízraků.

Dva couly je dál nežli ke hvězdám,
je to vůle tvá/má, co tě/mě drží zpět,
srdce se může touhou rozskočit
a hrdlo mé/tvé chce písně pět.

Jsi mi dál než má propast dno,
jeden krok a já skočím,
jsi magnet, táhneš mě k sobě víc,
jsi světlo tisíce svic.

Jsi mi dál než má nebe strop,
jeden krok a já letím,
zamířím ke tvému světu vstříc,
uslyším, co mi chceš říct.

Zavři oči a nech se vést,
ukážu ti na tisíc cest,
dej mi ruku a nech se svést,
nech mi své černé vlasy splést.
Zavři oči a nech se vést,
ukážu ti na tisíc cest,
dej mi ruku a nech se svést,
nech mi své černé vlasy splést.

Tam kde ty mlčíš a já spím...
A když ty tvoříš a já sním...
Zprostí tě tvého zajetí...

Dva couly je dál nežli ke hvězdám,
je to vůle tvá/má, co tě/mě drží zpět,
srdce se může touhou rozskočit
a hrdlo mé/tvé chce písně pět.

Stojím na útesu mohutných skal,
oceán buší, není cesty zpět.
Naposledy dnes křičím tvé jméno,
blouzním v horečkách už nevnímám.

Stojím na útesu mohutných skal,
oceán buší, není cesty zpět.
Naposledy dnes křičím tvé jméno,
blouzním v horečkách už nevnímám svět.

Nahoru

Strach


Nesmíme do lesa chodit sami,
číhá tam na nás stín strašidelný.
Přes temný les vždy jen v doprovodu,
sic padne do léčky, kdo je vzadu.

Každého trápí, pokoje nedá,
skulinu jíž dovnitř vklouzne hledá.
Má velké zuby a spoustu nohou,
z hloubky se šklebí, prsty tě divně zebou.

Strach je tvůj přítel, který tě chrání,
varuje dřív, než někdo tě zraní.
Strach je tvůj žalář i tvoje pouta,
nejhorší běsi se o tebe rvou tam.

Ten, kdo se bojí, děvčátko,
přes temný les cestu zkrátit,
nemusí se, děvčátko,
z té cesty už nikdy vrátit.

V temnotách záhadných možná se sám ztratíš.
Nikdy se nevrátíš, jestli se nevzchopíš.

Běžíš a tvý kroky duní po dláždění,
za tebou jako roj sršňů podrážděných.
Tvůj strach na miskách vah s odvahou,
svůj pád zabrzdíš chladnou hlavou.

Ten, kdo se bojí, děvčátko...
Ten, kdo se bojí, děvčátko...

Přestaň se smát, tebe taky někde čeká,
má různou podobu člověk od člověka.
Tvůj strach na miskách vah s rozvahou,
musíš mu vyjít vstříc s odvahou.

Protože bydlí tam vlk hladový,
nesmíme do lesa chodit sami.

Nahoru

Až jednou

Až jednou nebudeš vědět kam dál,
zavolej a já ti do dlaní dám,
kamínek bílý co rány léčí,
prý Boží mlýny se dávno točí.

Až jednou budeš stát na rozcestí,
pohlédni na stopy v prachu cesty.
Kudy mé rozvážné stopy vedou,
vydej se hned za mnou než vyblednou.

Jsou jara a zimy cos sama prožila,
jsou pro něj povídky od mistra Erbena.
Teprv až půjdem spát, sejdem se na mechu,
city si povíme beze slov, bez dechu.

Až jednou budeš mít hlavu horkou
a slzy budou mít příchuť hořkou,
otoč se dozadu, budu tam stát,
budu se na tebe z té dálky smát.

Až jednou úsměv ti zmizí z tváří,
vyhlédni z okna ven jestli slunce ještě září.
Napiš mi dopis a do něj tuší,
co kromě nás dvou už vůbec nikdo netuší.

Až jednou budeš mou písničku poslouchat,
já budu na tebe bolestně vzpomínat.
Jak jsme si na mezi do rána šeptali,
když klasy obilí kolem nás sténaly.

Až jednou přestanou tví koně ržát,
přestanem tuhle hru spolu dál hrát.
Prstýnky dětské po vodě pošlem,
sazemi z pece si tváře potřem.

Až jednou najdu tě v zem schoulenou,
přejedu konečky prstů po tvých ramenou.
Potichu, abych tě neprobudil,
jen abych ten dotyk navždy do své mysli vryl.

Až jednou porodíš a já tam nebudu,
krev z čela utře ti cizí muž bez studu.
Navždy tě odvede, kam to mi nepovíš,
v bolestech mateřských prázdnotou zakřičíš.

Dnes už mi nepatříš, musím být statečný,
vždyť jsi mi vyrostla z dívenky do slečny.
Já jsem tě vychoval, rok co rok provázel,
dnes jsem se naposled na tebe zahleděl.

Až jednou půjdeš, svou cestu ztratíš,
mé jméno do sněhu prstem napiš.
Abych tě zavedl zpátky domů,
do korun tajemných starých stromů.

Až jednou pohádkám odrosteš též,
až na mě úplně zapomeneš,
pak půjdu a na hrob kamínek dám,
naposled k nebesům oči zvedám.

Nahoru

Lykantropie

Proháníš se po stráních, po loukách, jsi pán, po kamenech sedáš.
Jsi volný a bystrý, jsi rychlý, jen sám, jsi nemilován.

Proč zrovna já v kůži vlčí musím žít,
když má touha naopak je stádo ovcí vzhůru k horám hnát.

REF
Jenom hrůzu, strach a děs naháníte
Jak nám dáno bylo tací jsme
Život váš ve znamení osamění
Kdo nám tenhle osud přisoudil
Po nocích zas nadejdou nová rána
Za luny se pudy probouzí
Odhalí co skryla noc milosrdná
Jsme odsouzení od narození

O dívky si nežádáš o pravé lásce sníš, rozum a cit ty ctíš.
Když máš hlad tak vyvádíš, v člověka, to víš, se nezměníš.

Dračí spáry zatínám, to prokletí sám nezdolám.
Sic já dělám co dělám, tu dívku v bílém stejně roztrhám.

REF

My vás tu nechceme, jste prostě jiní,
někdy jste zvířata, někdy jste lidi.
Neznámí tvorové jste nebezpeční,
v kraj kam přitáhnete usychá kvítí.

Hadí plémě zřím tě, syčíš stále blíž, po hlíně se plazíš.
Nová kůže nemůže odejmout tvůj kříž utrpení.

Ve dvou tělech jedna duše, to vy svůj šat měníte,
když se hodí jednou kabát, podruhé pak košile. Já...
v temnu lesa kůži svlékám, na své útlé tělo lákám,
když pak v rouše člověčím, krásná jsem, pány rozbrečím.

V zajetí dračích spár zbyli jsme jen my dva.
U kůlu svázaná budoucí žena tvá.
Za chvíli dechem svým lehce ji pohladím.
Než bys ji ublížil v ohni své tělo spal.
Oheň mě nezraní, zas bych jen sto let spal,
ukončím trápení své tělo roztrhám.

Dva zuby jak šavle do srdce proniknou.
Naposled vypustíš kapku jedovatou.
Na slunci do mechu lehnu si na chvilku.
V lese pak najdete tiše spící dívku.
Člověk je bestie, smíchem se zalyká,
jen vítr na stráních chvílemi zavzlyká.

Jsme lidé jako vy s city a touhami.
Ty, cos chtěl milovat, sám chodíš lukami.
Tesáky od krve leč není lidská.
Z přervaných tepen proud tvé krve tryská.
Pro šelmy oči se slzami nelesknou,
jen ptáci žalozpěv do dálky roznesou.

Nahoru

Vetřelec

Vplíží se tmou do tvého obydlí,
unesou, rozbijí, probudí vás ze sna.
Děti tvé procitnou do světa násilí,
kázání zatracených teď tvou zemí zní.

Míří, na tebe míří,
prý máš mu své jmění dát.
Hýří, on vše prohýří,
nikdy nemá svého dost.
Blíží, se k tobě blíží,
cítíš tu chladnou ocel.
Ptá se tě, dál ptá se,
kde ukryto štěstí máš.

Tou dobou bezpráví panuje,
vrahové, katové, to smečka psí hoduje.
Kde chybí svědomí, tam kde jsou srdce ledové,
kéž bádání teologů zas lid zachrání.

Odkryj nám své úmysly,
plížíš se tmou jako had.
Pročpak jen skrýváš svou tvář
v závoji tkaném z hříchů.

Šíří, on paniku šíří,
víří, strach vzduchem víří.
Tíží, ho vina netíží,
blíží se, teď k tobě blíží...

A na tebe zbraní míří. Raz, dva, tři, pal!
A na tebe zbraní míří. Raz, dva, tři
A na tebe zbraní míří. Raz, dva, tři, pal!
A na tebe zbraní míří. Raz, dva, tři

Míří, na tebe míří...
Míří, na tebe míří...

Nahoru

Dopisy na frontu

Dcera
Tatínku, kdy se z té dálky za mnou domů vrátíš,
kdy mě zas stiskneš v náručí, pak po vlasech pohladíš.

Otec
Dceruško, vrátím se hned jak jen budu moct,
ještě pár nepřátel zbavím jejich poct.

Dcera
Kdy se už konečně, tati, z vojny nazpět vrátíš,
kdy mi zas pohádku hezkou na dobrou noc povíš.

Otec
Holčičko, ještě pár výstřelů z pušky mé,
tancují po hlavách obušky železné.

Já spatřil jsem peklo se chechtat,
když na vojnu musel jsem narukovat.
Dali mi pušku a řekli střel
a já jsem s odporem zabíjel.

Dcera
Táto, a na které straně barikády vlastně stojíš?
Před pisateli historie, jestlipak se obhájíš?

Otec
Dcerko má, povím ti to až zestárneš,
že poslušnost a vůle není totéž.

Já spatřil jsem peklo se chechtat,
když zabíjet musel jsem mašírovat.
Dali mi pušku a řekli střel
a tak jsem poslušně zabíjel.

Dcera
Otče, co ty hluboké díry ve zdi hliněné
a ty stopy na zemi, louže matně červené.

Otec
Dcero, věz, svět není jak se ti zdál,
byla jsi dítě, teď musíš však dál.

Dcera
Otče, co ty hluboké díry ve zdi hliněné
a ty stopy na zemi, louže krve červené.

Otec
Občas se vzbudíš a svět je jiný,
je na něm šrám a ten už nezmizí.

Já spatřil jsem peklo se chechtat,
když zabíjet musel jsem mašírovat.
Dali mi pušku a řekli střel
a tak jsem s hrdostí zabíjel.

Já spatřil jsem peklo se chechtat,
když zabíjet musel jsem mašírovat.
Dali mi pušku a řekli střel
a tak jsem s hrdostí zabíjel.

V příkopech o tvojí tváři jsem snil,
když teplou krev a jíl jsem z pusy plil.
Kéž bych tak dostal do tváře ránu,
abych se vrátil na správnou stranu.
Svědomí ztichlo, když dostal jsem moc,
je snadné zneužít svou pravomoc.

Dcera
Dědo, máš vnuky a ty děti své,
někdy si na půdě s puškou hrají.
Nad tvojí fotkou ticho rozpačité,
co jim mám říct, když se ptají?
Nad tvojí fotkou ticho rozpačité,
co jim mám říct, když se ptají?
Když se na tebe, táto, ptají…!

Nahoru

Skinchangers

You're chasing the high deers, the wild boars, you're a lord
You are free, you are smart, you are fast, alone, unpopular

Why is that me who lives in the skin of wolf
While my greatest desire is to chase the flock of sheep up to the hills

CHORUS
You bring fear of death and you are frightening
As it was given to us so we are
Life of yours is in sign of deep desolation
Who has given us this awful fate
And new dawns will always come after the nights
And the moon awakens beasts
It reveals the deep merciful night secret
From birth we are doomed to cry


You're asking no more girls about true love you dream
When you're hungry then you're mad, in a man, you know, you will not change

I am the dragon with sharp claws, I can't resist the curse myself
Though I'm doing all I can, I will tear that maid in white as well

CHORUS

We just don't want you here, cause you are different
Sometimes you're an animal, sometimes you're human
Creatures from unknown lands, you are dangerous
People run aghast in fear far away from you

You're the breed of the serpent, you creep near to me
Though you changed your snakeskin inside you're the same

In two bodies one soul dwells, one mind which the story tells
It is in the human brain where's encrypted their own bane
I undress myself in the darkness, I don't wanna show my madness
And then in the skin of man I turn into the whore who serves them all

Captured by dragon's claws, there’s just the two of us
Thy future pretty wife is strongly tied to a stake
In a while I'll stroke her with my breath tenderly
Than you would injure her you better burn yourself
Fire can't kill the dragon, I was born in hell's flames
I'll stop it just right now, I'll tear myself to shreds

Two teeth like a sharp saber penetrate a pounding heart
Slowly you let out one bitter drop of poison
In the sun in the moss for a while I lie down
In the woods you will find girl that sleeps forever
I expelled from this land wild pack of barking dogs
Only the freezing wind occasionally sobs

We are as good as you, we have our desires
You wished to find great love, instead you walk alone
My fangs are stained with blood, no human died tonight
From your torn arteries life escapes the corpse
The eyes of the beast do not shine with little tears
Only the birds will fly singing mournful lullabies

Nahoru

Intruders

Into the night they crowl into the house of innocent
To arouse starry-eyed children from their sweet dreams
To take them from their parents, to humiliate them
In the name of their twisted faith they’ll break your mind

Stranger at night who are you?
Why have you covered your face?
Explain now your inducements
You can't hide the truth in guise

Stranger at night who are you?
Why are you creeping in disguise?
Tell me now your intentions
Speak fast ere my bullets fly...

In disguise they bite into the heart of imprudent
Just to seize a power from poor people with low will
Whispered spite poisons your mind and then it breaks you down
Stay away from venomous lies on the bright side

Stranger at night who are you? ...
Speak fast ere my bullets fly forth

The weapon is pointing at you. What’s your choice? Say…
The weapon is pointing at you. One, two, three
The weapon is pointing at you. What’s your choice? Say…
The weapon is pointing at you. One, two, three

Stranger at night who are you? ...
Stranger at night who are you? ...

Nahoru

Vím, co jsi zač

Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát

Vrátit čas jen o kousek zpátky
Vzít si, co už je vzdálené
Víc než jenom s úsměvem kráčet dál

Znám tvé sny a znám tvoje přání
Jsem tvůj strach, tvoje trápení
Vím, co skrýváš, vím, co si myslíš
Vím, kde bloudíš

Stejně tě znám, vím, co jsi zač
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká

Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát

Stejně tě znám, vím, co jsi zač,
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká

Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát

Stejně tě znám, vím, co jsi zač
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká

Nahoru

Krkavci

Za pecí ležel jsem, pluhu se smál
Když bratři orali, já tvrdě spal

Já husu do pupku, ať třeba praskne
Jediný můj strach je břicho prázdné

Bohdanko, krkavci letí – už letí
Krkavčí bratři prokletí – už letí

Jsme černí jak uhel, to je náš trest
Osidla ďáblova lapí tě hned
– Z křídel vám kape lep
Slyš naše příběhy a na ně dbej
Neskonči jako my, žít v hlavě s démony
– V zobáku nesete jed

S druhými nikdy se nepodělím
Do truhly zlaťáky bystře strčím

Zrcátko stříbrné, na sebe hledím
Hřebenem své černé vlasy hladím

Bohdanko, krkavci letí – už letí
Krkavčí bratři prokletí – už letí

Jsme černí jak uhel, to je náš trest
Osidla ďáblova lapí tě hned
– Z křídel vám kape lep
Slyš naše příběhy a na ně dbej
Neskonči jako my, žít v hlavě s démony
– V zobáku nesete jed

Děvečko, tvá líčka červená jsou
Tvé bílé ovečky, kde se pasou?
Je-li dnes v noci doma hospodář?
Já přijdu, lehnu si na tvůj polštář

Já šestý do stolu pěstí buším!

Kéž by tvůj kůň pošel, kobyla zhebla
Kéž by z tvé úrody nezbylo stébla

Slyš naše – rady vaše
Příběhy – poslouchám
Pravdivě – na ně já dám
Vypráví

Jste černí bratří mí, jste zkroušení (Jsme černí jak uhel, to je náš trest)
Podlehli jste lidskému vábení (Osidla ďáblova lapí tě hned)
– I na tebe číhají pokušení
Jsem dívka mladičká, jsem trochu zvídavá (Slyš naše příběhy a na ně dbej)
Kéž se nestane ze mě dáma zhýralá (Neskonči jako my, žít v hlavě s démony)
– Kéž tě nástrahy nikdy nelapí

Nahoru

Síla vítězství

Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám

Máš rád vůni krve, vřavy bitevní
Sirný pach a popel šedivý
Vládneš strachem, ubíjíš slovem
Cítíš sílu vítězství

Dáváš pocit viny všem, co tě znají
Jsi nejlepší a kdo tě převýší?
Rozdáváš rány, svazuješ vůli
Snad Bůh ti někdy odpustí

Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám

„Krev na svých rukou mám.
Bolest, kterou jsem způsobil, teď sám vnímám.“

Stále bloumáš tímhle světem
Ve stínech proč hledáš satisfakci
To, co ti slíbil, pořád nemáš
To, cos sel, teď sám sklízíš

Čemu se divíš, sám sis vybral
S kým jsi smlouvu krví stvrdil
Pro chvíli štěstí, bez uspokojení
Pro marný pocit vítězství

Ještě poslední bitva tě čeká, zvláštní hra, co musíš hrát
A až vyhraješ sám nad sebou, poznáš, co je to síla vítězství

Tváří v tvář ďáblu nestojím víc (sám a sám)
Šířím klid, mířím trochu výš, odhodlání já znám, vždyť rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu nestojím víc (sám a sám)
Šířím klid, mířím trochu výš, odhodlání já znám, vždyť rád vyhrávám

Nahoru

O lásce, o válce a o krvi

Ke dveřím panenky hoch chodíval
Kytky ji každý večer nosíval
Chtěl si ji před Bohem za ženu vzít
Ona ho nechtěla za muža mít

Prosil ji co večer u jezera
Pojď se mnou, panenko, do kostela
Nepůjdu, skoč radšej do tej vody
Nedostaneš už víc jinej rady

Aj, koníček táhne vůz cestou
na něm jen mrtvá těla jsou
Aj, krvička teče dolů struhou
v kolejích rudé louže jsou

V komůrce druhého hlavu složí
Kam její duša, když takhle hřeší
Mladíka srdce teď hořce bolí
Do vody černej se skočit bojí

Bubeník na vojnu vířením zval
Hoch do svých rukou vlastní osud vzal
Nechal se k armádě naverbovat
Snad ho tam srdéčko přestane rvát

Aj, koníček táhne vůz cestou ...

Na vojně páni ho vycvičili
Šavličku broušenou darovali
Botky a kabátek prošívaný
Snad ho cizí bodák nezkrvaví

Čtrnáct roků už vojáček sloužil
Pro dívku v srdci se stále soužil
Až jednou nepřítel zabubnoval
Vojáčka škaredě pošavloval

Aj, koníček táhne vůz cestou ...

Vojáček na poli posekaný
Šavlička i kabát zkrvavený
Našli ho ležeti, zavázali
Maměnce domů ho odeslali

Za humny vojenské vozy klapou
Frajárkám u cesty slzy kanou
Vojáček Bohu duši poručil
Dřív, než dávnou milou okem spatřil

Aj, koníček táhne vůz cestou ...

Proč jsi mě za ženu nechtěl si vzít
Proč jsi radš do krutej vojny chtěl jít
Mohla jsem mladého muža míti
Nemusela starého živiti

Do temné vody teď ty sama skoč
Proradné srdce tam v hloubkách umlč
Zlého muža sis sama vybrala
Hodného k zubatej odkázala
Zlého muža sis sama vybrala
Hodného k zubatej odkázala

Nahoru

Alegorie smrti

Já spát nechodím, nikdy čas neměřím, dozadu se nedívám
Soucitem neplýtvám, prosbám se vysmívám, jsem neúplatná
Zbývám jediná, co jí všechno projde, neptám se, zda smím

Stávám na cestách, lehávám v postelích, chodím neohlášená
Přihlížím neštěstím, zdravým se vysmívám, já jsem lhostejná
Mávám na pozdrav dětem kolem jdoucím, jednou se vrátím

Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si se mnou nic z toho, co bys chtěl

Úpí bohatí, čekají nemocní, až je taky navštívím
Otčenáš odříkám, ke spánku ukládám svým pohlazením
Bázeň přede mnou, pak bol doprovází tiché kroky mé

Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si vůbec nic tam, kam půjdem

Kruté i tajemné je poslání mé, nevyhnutelné
A až se jednou budeš cítit tak trochu navíc a sám
Já tě čekám, jsme přece staří známí

Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si se mnou vůbec nic

Nahoru

Možná teď naposled

Zeptej se sám ostnů, proč růži stráží
Dne, proč se vzdává noci rád
Nalhávej si dál, že čas neutíká ostatním
Že se nezmění staletí

Plyne voda i čas, bez zaváhání
Stín na svou chvíli nečeká
Nezachytíš stejný úsměv dvakrát, uniká
Než se ze spánku probudíš

Vídám den co den a zase znovu ztrácím
Temný pohled, vlasy havraní
Možná, že teď je to naposled
Možná teď naposled sním

Řekni, co chceš, už dnes
Zítřek už druhou příležitost nedává
Řeka to ví, že když kolem břehů proplouvá
Že se nikdy víc nevrátí

Vstávám den co den a zase znovu doufám
V temný pohled, vlasy havraní.
Každý můj nádech to provází.
Možná teď naposled.

Vídám den co den a zase znovu ztrácím
Temný pohled, vlasy havraní
Možná, že teď je to naposled
Možná teď naposled sním

Nahoru

Bratříčku

Pro tebe na nebi hvězdičky nesvítí
Objetí bez lásky, úsměv, co zabolí
Nestyď se za slzy, za to, co vše ti vzali

Zázraky nečekej, postav se na nohy
Musíš být statečnej, bojovat s neduhy
Odpouštěj, ať už ti cokoliv udělali

Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám
Dříve než poslední světýlko naděje uhasne v nás
Ještě jednu pohádku, bratříčku, ti dopovím
Dříve než vše dobré na světě stín zahalí

Bratříčku, schovej ty opojný drobný lístky
Pocity jistoty vytřískaj z tebe duši
Raděj už nezkoušej, kde máš svý mantinely
Pozorně poslouchej, kdo na tvé srdce buší

Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám ...

Bratříčku zklamaný, utíkáš do blahých snů
Opouštíš svět temný, chceš hledat zapomnění
Kolem se rozhlédni, ať poznáš cenu svých dnů
Nebuď už otrokem, časem se hodně změní

Nenech si namluvit falešnou víru
Všechno má na světě konečnou míru
Uteč a nedýchej smrtící síru
Přeji ti žití tvé v klidu a míru

Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám ...

Bratříčku, nezoufej, všechno zlé jednou skončí
Jen se drž, nepouštěj, nesklouzni, led je tenký
Studené cely a mříž v okně, tak to končí
Nedělej další hlouposti – na to je život krátký

Nahoru

Prach králů

Čas odvál prach mocných králů a hrady chátrají
Rytíři se pustým krajem nečinně toulají
Zbraně štítonošů stárnou, i meče rezaví
V krčmách mezi bandou chátry korbely zvedají

Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy
Symbolické znaky síly, v kterou nikdo nevěří
Na věžích stále tiše visí královské zástavy
Roztrhaná torza slávy, kterou nikdo nevrátí

Ani lůza nezůstává, zlaťáky dochází
Prostí lidé ze svých vesnic se smutkem odchází
Kde je sláva padlých pánů, kde velká vítězství
Fanfáry už nezní zámky, trubači netroubí

Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...

A tak déšť i zbytky smývá, kroniky mlčící
Inkoust vyschnul v kalamáři, písaři nepíší
Hradem výr po nocích létá jak v Shakespearových hrách
Už víc nepřekročí nikdo země téhle práh

Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...

Nahoru

Hlas uvnitř

Zní v hlavě tvé, zní tiché šeptání, to hlas čísi neznámý
To tě trápí, že je povědomý, klam, či přítel ztracený
Ve dne zpívá, v noci snívá a tvá nejtajnější přání zná

Předstíráš, že neslyšíš, na to jednou doplatíš
Cíle snadné nemusí být ty správné
Utápíš se ve lžích, pravdě dveře zavíráš
Všechny moudré rady hloupě odmítáš

Zákony ctí, zákony beze lstí radu svou ti nabízí
Napovídá, napomíná a bdí, jako stín tě provází
Když vědomí spí, svědomí ví kam dál po cestách vyšlapaných

Je to hlas, co slyším, je to bouře uvnitř vás
Je to odhodlání víckrát neprohrát
Je to směr kudy jít, průvodce tvůj na cestách
To je síla, která proudí skrze vás

Je to hlas, co nabádá, je to něčí volání
Tvoje lepší já, co šeptá do uší
Je to hlas, který hřmí, ten tě nikdy nezradí
Zbraň, co vždycky správným směrem zamíří

Je to hlas, co nabádá, je to něčí volání
Tvoje lepší já, co šeptá do uší
Je to hlas, který hřmí, ten tě nikdy nezradí
Zbraň, co vždycky správným směrem zamíří

Nahoru

Dimitto tibi

Timeo te, tu est durus
Severitas video in tuis oculis

O filia ingrata, non es parens
Perdit diem et nox

Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia

Timeo te, tu est malu
Male mecum agitur debeo semper facere

Sine me aliter malum feres
Ego morbo gravi sum

Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia

Ecce ego morior, ecce ego morior, en ego morior

Vae Deus obsecro sana eum, erit anima mea pro anima eius
Vae Deus obsecro sana eum, erit anima mea pro anima eius

Noli timere tantummodo crede, filia fides tua te salvam, fecit vade in pace

Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia

Nahoru

Medúza

Unikám hrdinům, co chtěli jen mou smrt,
a dávno nežijí...
Utichl dech, vyhasl zrak,
jen kámen zbyl...

Uvadá naděje, že se mi vrátí víra
dávno ztracená...
utichl den, vyhasla noc,
jen přítmí znám...

Vnímám dál, marným snům se vzdávám,
procitám, upadám, stále míň a míň očekávám...

Dál už ani krok, dokud ti říkám, už nezvedej zrak, neohlížej se,
proč přišel jsi zas, když jsi živ zůstal, když nechtěls mou krev, zas tě tu vnímám,
běž, nechtěj mě znát, nechtěj nic víc, než já můžu ti dát, je to jen kámen,
co zbylo by mi po tvojí kráse, běž, zapomeň, žes tu byl...

Mám jeden sen: mít možnost ti říct „zůstaň tu“,
nemít strach dívat se přímo do očí, aspoň den...

Mám jeden sen: mít možnost ti říct „zůstaň tu“,
nemít strach dívat se přímo do očí, aspoň den, (jeden den...)

Prožít jen jediný, jediný den,
kdy pohled můj ti neublíží...
Co budu chtít, klidně ti říct,
zas krásná být...

Umlkám, naslouchám dechu,
co známý se mi zdá, tak jako můj.
Po tomto dni zapomenout
a dál jen spát...

Stín tvůj dál do mých snů se vkrádá,
nechci víc, nechci míň, jenom takhle dál navěky spát...

Nahoru

Fenyklová panenka

Tiše sedíš a klopíš zraky,
sem se už nikdy nevrátíš.
V komůrce své, tam kde jsi snila,
dnes všechny touhy opouštíš.

REF: Panenko v šatech ze lnu voníš po fenyklu,
vlasy ti pod čepcem schovávají.
Do ruky rudou kytku z vlčího máku,
zvony už na věži vyzvánějí

2. Až dnes večer se svíce zhasnou,
pán v krajkách tě zlatem obklopí.
Ty však než s ním bys raděj spala
v růžích s trny místo v hedvábí

REF:

Ty tvoje ústa, panenko, (panenko fenyklová)
chutnají hořce a ne po medu, (hořce a ne po medu)
ruce sis složila do klína. (hm hmm)
Srdce buší, víčka těžknou, (panenko fenyklová)
studené kapky potu na čele (sny ti přicházejí vstříc)
na rtech krůpěj co věčný sen přinese (hm hmm)

REF:

Panenko v šatech ze lnu voníš po fenyklu,
vlasy ti pod čepcem schovávají.
Do ruky rudou kytku z vlčího máku,
a zvony na věži ještě dlouho budou bít

Nahoru

Není čas se ptát

Zatím nevíš, kdy, zatím nevíš, proč, co se mohlo stát.
Když se ohlížíš, jsi už mrtvý muž, slabý odvar svůj.

Není čas se ptát, není vůle jít, jenže musíš dál.
Život nepočká, nenechá tě být, i když sis to přál.

Sám to víš líp než dřív, když to vzdáváš, je ti hůř.
Nezbývá ti nic víc, než vstát a dál zas jít.
Svým démonům dál čelit sám

Za snem svým jdi o kus dál
není stínu co ses bál
v poutech štěstí vlečou cit
klopýtat a zase jít
kruhem ohně proskočit
přes temný práh svých věčných nic
nezbývá, než to tak brát
vždyť užs‘ běžel tolikrát...

Rychle srovnej krok, snaž se prodat sen, není v tom nic víc.
Když už nevíš jak, ještě sázku zvyš, hlavně nebuď srab.

Není čas se ptát, není vůle jít, jenže musíš dál.
Život nepočká, nenechá tě být, i když sis to přál.

Přísahám, je to sen, co se zdává tolikrát,
zůstáváš zaskočen, i když to znáš,
a víš už předem, co dál čekat máš.

Nahoru

Legenda

Legenda starší než všechna souhvězdí
Již zapsal sám lidský strach
Krví a potem do bílých perutí
Z nichž zůstal jen pouhý prach

Ref: Dějiny lidstva ji neznají
Jen si ji potichu šeptají
Raději zavrhly vzpomínku
Na tuhle krvavou legendu

Že znovu přijde pradávných stínů pán
Věděl nahý, bídný svět
Ten touhou zabít byl věčné časy hnán
Každý si přál zapomnět

Služebník smrti, jemuž byl úkol dán
Knihu plnou hříchů psal
Tisíce let žil tím lidem nepoznán
Nenávist dál rozséval

Ref: Dějiny lidstva ji neznají
Jen si ji potichu šeptají
Raději zavrhly vzpomínku
Na tuhle krvavou legendu

Čas padlých králů, čas bratrovrahů šel dál
Srdce zlobou zastřená
Bez lásky, bez víry svět dál upadal
Svou zkázu sám dokoná
Lid přestal doufat a ztratil důvod žít
Ďábel se vítězně smál
Otroctví ducha jim vzalo všechen klid
Věčná krev, pot, oheň vzplál

Dál spí v krvi lidí zapsaná, jak zákon se zdá, nikdy neumírá,
v podvědomí dál přežívá
Až zas někdo k ní najde klíč, až vysloví to jméno,
povstane zas hrozba tíživá

Ref: Dějiny lidstva ji neznají
Jen si ji potichu šeptají
Raději zavrhly vzpomínku
Na tuhle krvavou legendu

Nahoru

Splěné přání

Proč vítr ve větvích kvílí,
proč život trvá jen chvíli?
Proč rozum diví se kráse,
proč je vše jinak, než zdá se?

Proč jenom člověka vábí
zkoušet až na dno si sáhnout?
Usnout jak král na hedvábí,
procitnout v ostří chladných pout?

Jednou se stane, že nápad,
připadá ti jako krásný,
nikdy už nebudeš chápat,
že to byly jen hloupé sny...

Tvé paže děravé
Tvé přání splněné
Tvé oči bolavé
nevidí už nic, než sny zmarněné...

Nahoru

Rosa Nocturna

Každou noc volá o pomoc,
Nikdo ji neslyší, bolest neutiší.
Každý den je pro ni sen,
Zůstane staletí, ve svém prokletí.

R: Růže noční píseň zpívá,
Kapky krve z tváře smývá,
Na měsíc se tiše dívá,
Trpký úsměv marně skrývá
Měsíc halí těžká vůně,
Růže noční tiše stůně,
Samotou je obklopená,
Spatřit slunce šanci nemá.

To já jsem tou růží
A v tmách slzy stírám.
A dál strach mě souží,
Že v tmách teď umírám.

Rec: Naděje tvá mizí s ránem,
Temná noc je dál tvým pánem,
Chlad smutný a pochmurný
Je osud Rosy Nocturny.

Slunce už zapadá,
Růže dál uvadá…

Ref

Naděje tvá mizí s ránem,
Temná noc je dál tvým pánem,
Chlad smutný a pochmurný
Je osud Rosy Nocturny.

Nahoru

Naděje

Vlídnou zář cítíš v tmách,
snad ji znáš, vzpomínáš?

Míváš zvláštní sen,
když mrazu se bráníš,
že stačí už málo jen,
a život je zase blíž...

...že vítr slábne a sníh se ztrácí,
že žít je snadné, jak snít a hrát si...

Jen chvíli stůj a poslouchej to tiché praskání,
jak život tvůj pod ledem procitá a zimu vyhání...

Teď svítá ti naděje,
že slunce z mraků cestu hledá,
až vyjde, že zahřeje
tvé zkřehlé ruce, víčka bledá...

...že vítr slábne a sníh se ztrácí,
a žít je snadné, jak snít a hrát si...

Nahoru

Půlnoc

Je půlnoc a mě má samota pálí,
Proč se smát, proč se rvát, když ráj mizí v dáli.
Váhám, kam jí, nevidím cestu, kam kráčím,
Zdali sním, zda se neztratím, svou důvěru ztrácím.

Závidím, já závidím všem ptákům, ptákům.
Létají, lži neznají, vždy se vrátí, vrátí.

Chci vzlétnout až k oblakům a překročit svůj stín.
Noc bídnou nechám přízrakům až do konce svých dní.

Závidím, já závidím všem ptákům, ptákům.
Létají, lži neznají, vždy se vrátí, vrátí.

Nahoru

Pavučina života

Neměl jsi mě zvát,
když jsi nechtěl, abych zůstala...

Nejsem už křehká víla,
teď není pro mě cesty zpět,
kromě té dýky pod polštářem.
Nejsem nic, nemám kam jít,
nikdo mě neslyší, ve tvém světě jsem...

...jako anděl chycený v pavučině života,
ostýchavý kapitán na lodi nejisté.
Ztrácím sama sebe v temném tichu prázdných gest,
nevím, jak žít a mlčím
Zbývá mi jen jedna noc jenže já chci žít.

Zasela jsem vítr,
a sklízím bouři.
Nemám co ztratit
ani proč se bát.
Pode mnou hlubina
a rozprostřená síť
a já oči zavírám...

... a vnímám už jen pád (a padám, padám dál)
Když nemám sílu stát (na špičce jehly)

Vnímám jen svůj pád (a padám, padám dál)
Když nemám sílu stát (na špičce jehly)

Neměl jsi mě zvát...

Nevolej mě zpátky,
až uvidíš můj obraz ve vlnách,
Nechtěj vědět, v co se pěna promění,
vrať se domů
a drž se od vln dál...

Nahoru

Andělé

My vzali jsme jim zář
A pošlapali tvář
Za lásku oddanou
Kterou nám dali

REF: Andělé přestali se smát
Pryč odvrací tvář
Andělé trpí pro náš pád
Při nás dál drží stráž

Snad vrátí se zas k nám
Snad nezůstaneš sám
Když nevíš kudy kam
Pro lži a pýchu

Dál peklo se otvírá
A dál v nás láska umírá
Dál..

REF: Andělé přestali se smát,
Pryč odvrací tvář
Andělé trpí pro náš pád
Při nás dál drží stráž

Nahoru