Texty
Vím, co jsi zač
Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát
Vrátit čas jen o kousek zpátky
Vzít si, co už je vzdálené
Víc než jenom s úsměvem kráčet dál
Znám tvé sny a znám tvoje přání
Jsem tvůj strach, tvoje trápení
Vím, co skrýváš, vím, co si myslíš
Vím, kde bloudíš
Stejně tě znám, vím, co jsi zač
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká
Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát
Stejně tě znám, vím, co jsi zač,
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká
Znám tvůj strach a znám tvoje přání
Jsem tvůj stín, tvoje svědomí
Vím, jak myslíš, vím, proč se bojíš spát
Stejně tě znám, vím, co jsi zač
Jsi jen plamen, který pálí v hlavě mé
Jsi jen můj sen, co mé mysli uniká
Nahoru
Krkavci
Za pecí ležel jsem, pluhu se smál
Když bratři orali, já tvrdě spal
Já husu do pupku, ať třeba praskne
Jediný můj strach je břicho prázdné
Bohdanko, krkavci letí – už letí
Krkavčí bratři prokletí – už letí
Jsme černí jak uhel, to je náš trest
Osidla ďáblova lapí tě hned
– Z křídel vám kape lep
Slyš naše příběhy a na ně dbej
Neskonči jako my, žít v hlavě s démony
– V zobáku nesete jed
S druhými nikdy se nepodělím
Do truhly zlaťáky bystře strčím
Zrcátko stříbrné, na sebe hledím
Hřebenem své černé vlasy hladím
Bohdanko, krkavci letí – už letí
Krkavčí bratři prokletí – už letí
Jsme černí jak uhel, to je náš trest
Osidla ďáblova lapí tě hned
– Z křídel vám kape lep
Slyš naše příběhy a na ně dbej
Neskonči jako my, žít v hlavě s démony
– V zobáku nesete jed
Děvečko, tvá líčka červená jsou
Tvé bílé ovečky, kde se pasou?
Je-li dnes v noci doma hospodář?
Já přijdu, lehnu si na tvůj polštář
Já šestý do stolu pěstí buším!
Kéž by tvůj kůň pošel, kobyla zhebla
Kéž by z tvé úrody nezbylo stébla
Slyš naše – rady vaše
Příběhy – poslouchám
Pravdivě – na ně já dám
Vypráví
Jste černí bratří mí, jste zkroušení (Jsme černí jak uhel, to je náš trest)
Podlehli jste lidskému vábení (Osidla ďáblova lapí tě hned)
– I na tebe číhají pokušení
Jsem dívka mladičká, jsem trochu zvídavá (Slyš naše příběhy a na ně dbej)
Kéž se nestane ze mě dáma zhýralá (Neskonči jako my, žít v hlavě s démony)
– Kéž tě nástrahy nikdy nelapí
Nahoru
Síla vítězství
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Máš rád vůni krve, vřavy bitevní
Sirný pach a popel šedivý
Vládneš strachem, ubíjíš slovem
Cítíš sílu vítězství
Dáváš pocit viny všem, co tě znají
Jsi nejlepší a kdo tě převýší?
Rozdáváš rány, svazuješ vůli
Snad Bůh ti někdy odpustí
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu stojím dnes sám (sám a sám)
Šířím strach, slávou opilý, slitování neznám, tak rád vyhrávám
„Krev na svých rukou mám.
Bolest, kterou jsem způsobil, teď sám vnímám.“
Stále bloumáš tímhle světem
Ve stínech proč hledáš satisfakci
To, co ti slíbil, pořád nemáš
To, cos sel, teď sám sklízíš
Čemu se divíš, sám sis vybral
S kým jsi smlouvu krví stvrdil
Pro chvíli štěstí, bez uspokojení
Pro marný pocit vítězství
Ještě poslední bitva tě čeká, zvláštní hra, co musíš hrát
A až vyhraješ sám nad sebou, poznáš, co je to síla vítězství
Tváří v tvář ďáblu nestojím víc (sám a sám)
Šířím klid, mířím trochu výš, odhodlání já znám, vždyť rád vyhrávám
Tváří v tvář ďáblu nestojím víc (sám a sám)
Šířím klid, mířím trochu výš, odhodlání já znám, vždyť rád vyhrávám
Nahoru
O lásce, o válce a o krvi
Ke dveřím panenky hoch chodíval
Kytky ji každý večer nosíval
Chtěl si ji před Bohem za ženu vzít
Ona ho nechtěla za muža mít
Prosil ji co večer u jezera
Pojď se mnou, panenko, do kostela
Nepůjdu, skoč radšej do tej vody
Nedostaneš už víc jinej rady
Aj, koníček táhne vůz cestou
na něm jen mrtvá těla jsou
Aj, krvička teče dolů struhou
v kolejích rudé louže jsou
V komůrce druhého hlavu složí
Kam její duša, když takhle hřeší
Mladíka srdce teď hořce bolí
Do vody černej se skočit bojí
Bubeník na vojnu vířením zval
Hoch do svých rukou vlastní osud vzal
Nechal se k armádě naverbovat
Snad ho tam srdéčko přestane rvát
Aj, koníček táhne vůz cestou ...
Na vojně páni ho vycvičili
Šavličku broušenou darovali
Botky a kabátek prošívaný
Snad ho cizí bodák nezkrvaví
Čtrnáct roků už vojáček sloužil
Pro dívku v srdci se stále soužil
Až jednou nepřítel zabubnoval
Vojáčka škaredě pošavloval
Aj, koníček táhne vůz cestou ...
Vojáček na poli posekaný
Šavlička i kabát zkrvavený
Našli ho ležeti, zavázali
Maměnce domů ho odeslali
Za humny vojenské vozy klapou
Frajárkám u cesty slzy kanou
Vojáček Bohu duši poručil
Dřív, než dávnou milou okem spatřil
Aj, koníček táhne vůz cestou ...
Proč jsi mě za ženu nechtěl si vzít
Proč jsi radš do krutej vojny chtěl jít
Mohla jsem mladého muža míti
Nemusela starého živiti
Do temné vody teď ty sama skoč
Proradné srdce tam v hloubkách umlč
Zlého muža sis sama vybrala
Hodného k zubatej odkázala
Zlého muža sis sama vybrala
Hodného k zubatej odkázala
Nahoru
Alegorie smrti
Já spát nechodím, nikdy čas neměřím, dozadu se nedívám
Soucitem neplýtvám, prosbám se vysmívám, jsem neúplatná
Zbývám jediná, co jí všechno projde, neptám se, zda smím
Stávám na cestách, lehávám v postelích, chodím neohlášená
Přihlížím neštěstím, zdravým se vysmívám, já jsem lhostejná
Mávám na pozdrav dětem kolem jdoucím, jednou se vrátím
Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si se mnou nic z toho, co bys chtěl
Úpí bohatí, čekají nemocní, až je taky navštívím
Otčenáš odříkám, ke spánku ukládám svým pohlazením
Bázeň přede mnou, pak bol doprovází tiché kroky mé
Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si vůbec nic tam, kam půjdem
Kruté i tajemné je poslání mé, nevyhnutelné
A až se jednou budeš cítit tak trochu navíc a sám
Já tě čekám, jsme přece staří známí
Můžeš mít zlatý důl, taky palác plný snů
nebo chudý v blátě den co den spát
Nečiním rozdílů, každý má jen svých pár dnů,
stejně nevezmeš si se mnou vůbec nic
Nahoru
Možná teď naposled
Zeptej se sám ostnů, proč růži stráží
Dne, proč se vzdává noci rád
Nalhávej si dál, že čas neutíká ostatním
Že se nezmění staletí
Plyne voda i čas, bez zaváhání
Stín na svou chvíli nečeká
Nezachytíš stejný úsměv dvakrát, uniká
Než se ze spánku probudíš
Vídám den co den a zase znovu ztrácím
Temný pohled, vlasy havraní
Možná, že teď je to naposled
Možná teď naposled sním
Řekni, co chceš, už dnes
Zítřek už druhou příležitost nedává
Řeka to ví, že když kolem břehů proplouvá
Že se nikdy víc nevrátí
Vstávám den co den a zase znovu doufám
V temný pohled, vlasy havraní.
Každý můj nádech to provází.
Možná teď naposled.
Vídám den co den a zase znovu ztrácím
Temný pohled, vlasy havraní
Možná, že teď je to naposled
Možná teď naposled sním
Nahoru
Bratříčku
Pro tebe na nebi hvězdičky nesvítí
Objetí bez lásky, úsměv, co zabolí
Nestyď se za slzy, za to, co vše ti vzali
Zázraky nečekej, postav se na nohy
Musíš být statečnej, bojovat s neduhy
Odpouštěj, ať už ti cokoliv udělali
Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám
Dříve než poslední světýlko naděje uhasne v nás
Ještě jednu pohádku, bratříčku, ti dopovím
Dříve než vše dobré na světě stín zahalí
Bratříčku, schovej ty opojný drobný lístky
Pocity jistoty vytřískaj z tebe duši
Raděj už nezkoušej, kde máš svý mantinely
Pozorně poslouchej, kdo na tvé srdce buší
Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám ...
Bratříčku zklamaný, utíkáš do blahých snů
Opouštíš svět temný, chceš hledat zapomnění
Kolem se rozhlédni, ať poznáš cenu svých dnů
Nebuď už otrokem, časem se hodně změní
Nenech si namluvit falešnou víru
Všechno má na světě konečnou míru
Uteč a nedýchej smrtící síru
Přeji ti žití tvé v klidu a míru
Ještě jednu písničku, bratříčku, ti zazpívám ...
Bratříčku, nezoufej, všechno zlé jednou skončí
Jen se drž, nepouštěj, nesklouzni, led je tenký
Studené cely a mříž v okně, tak to končí
Nedělej další hlouposti – na to je život krátký
Nahoru
Prach králů
Čas odvál prach mocných králů a hrady chátrají
Rytíři se pustým krajem nečinně toulají
Zbraně štítonošů stárnou, i meče rezaví
V krčmách mezi bandou chátry korbely zvedají
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy
Symbolické znaky síly, v kterou nikdo nevěří
Na věžích stále tiše visí královské zástavy
Roztrhaná torza slávy, kterou nikdo nevrátí
Ani lůza nezůstává, zlaťáky dochází
Prostí lidé ze svých vesnic se smutkem odchází
Kde je sláva padlých pánů, kde velká vítězství
Fanfáry už nezní zámky, trubači netroubí
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
A tak déšť i zbytky smývá, kroniky mlčící
Inkoust vyschnul v kalamáři, písaři nepíší
Hradem výr po nocích létá jak v Shakespearových hrách
Už víc nepřekročí nikdo země téhle práh
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
Na věžích ještě pyšně vlají královské zástavy...
Nahoru
Hlas uvnitř
Zní v hlavě tvé, zní tiché šeptání, to hlas čísi neznámý
To tě trápí, že je povědomý, klam, či přítel ztracený
Ve dne zpívá, v noci snívá a tvá nejtajnější přání zná
Předstíráš, že neslyšíš, na to jednou doplatíš
Cíle snadné nemusí být ty správné
Utápíš se ve lžích, pravdě dveře zavíráš
Všechny moudré rady hloupě odmítáš
Zákony ctí, zákony beze lstí radu svou ti nabízí
Napovídá, napomíná a bdí, jako stín tě provází
Když vědomí spí, svědomí ví kam dál po cestách vyšlapaných
Je to hlas, co slyším, je to bouře uvnitř vás
Je to odhodlání víckrát neprohrát
Je to směr kudy jít, průvodce tvůj na cestách
To je síla, která proudí skrze vás
Je to hlas, co nabádá, je to něčí volání
Tvoje lepší já, co šeptá do uší
Je to hlas, který hřmí, ten tě nikdy nezradí
Zbraň, co vždycky správným směrem zamíří
Je to hlas, co nabádá, je to něčí volání
Tvoje lepší já, co šeptá do uší
Je to hlas, který hřmí, ten tě nikdy nezradí
Zbraň, co vždycky správným směrem zamíří
Nahoru
Dimitto tibi
Timeo te, tu est durus
Severitas video in tuis oculis
O filia ingrata, non es parens
Perdit diem et nox
Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia
Timeo te, tu est malu
Male mecum agitur debeo semper facere
Sine me aliter malum feres
Ego morbo gravi sum
Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia
Ecce ego morior, ecce ego morior, en ego morior
Vae Deus obsecro sana eum, erit anima mea pro anima eius
Vae Deus obsecro sana eum, erit anima mea pro anima eius
Noli timere tantummodo crede, filia fides tua te salvam, fecit vade in pace
Dimitto tibi culpas tuas et non irascar in perpetuum
Tu dimitte mihi errata mea, tempus curat omnia
Nahoru
Medúza
Unikám hrdinům, co chtěli jen mou smrt,
a dávno nežijí...
Utichl dech, vyhasl zrak,
jen kámen zbyl...
Uvadá naděje, že se mi vrátí víra
dávno ztracená...
utichl den, vyhasla noc,
jen přítmí znám...
Vnímám dál, marným snům se vzdávám,
procitám, upadám, stále míň a míň očekávám...
Dál už ani krok, dokud ti říkám, už nezvedej zrak, neohlížej se,
proč přišel jsi zas, když jsi živ zůstal, když nechtěls mou krev, zas tě tu vnímám,
běž, nechtěj mě znát, nechtěj nic víc, než já můžu ti dát, je to jen kámen,
co zbylo by mi po tvojí kráse, běž, zapomeň, žes tu byl...
Mám jeden sen: mít možnost ti říct „zůstaň tu“,
nemít strach dívat se přímo do očí, aspoň den...
Mám jeden sen: mít možnost ti říct „zůstaň tu“,
nemít strach dívat se přímo do očí, aspoň den, (jeden den...)
Prožít jen jediný, jediný den,
kdy pohled můj ti neublíží...
Co budu chtít, klidně ti říct,
zas krásná být...
Umlkám, naslouchám dechu,
co známý se mi zdá, tak jako můj.
Po tomto dni zapomenout
a dál jen spát...
Stín tvůj dál do mých snů se vkrádá,
nechci víc, nechci míň, jenom takhle dál navěky spát...
Nahoru
Fenyklová panenka
Tiše sedíš a klopíš zraky,
sem se už nikdy nevrátíš.
V komůrce své, tam kde jsi snila,
dnes všechny touhy opouštíš.
REF: Panenko v šatech ze lnu voníš po fenyklu,
vlasy ti pod čepcem schovávají.
Do ruky rudou kytku z vlčího máku,
zvony už na věži vyzvánějí
2. Až dnes večer se svíce zhasnou,
pán v krajkách tě zlatem obklopí.
Ty však než s ním bys raděj spala
v růžích s trny místo v hedvábí
REF:
Ty tvoje ústa, panenko, (panenko fenyklová)
chutnají hořce a ne po medu, (hořce a ne po medu)
ruce sis složila do klína. (hm hmm)
Srdce buší, víčka těžknou, (panenko fenyklová)
studené kapky potu na čele (sny ti přicházejí vstříc)
na rtech krůpěj co věčný sen přinese (hm hmm)
REF:
Panenko v šatech ze lnu voníš po fenyklu,
vlasy ti pod čepcem schovávají.
Do ruky rudou kytku z vlčího máku,
a zvony na věži ještě dlouho budou bít
Nahoru
Není čas se ptát
Zatím nevíš, kdy, zatím nevíš, proč, co se mohlo stát.
Když se ohlížíš, jsi už mrtvý muž, slabý odvar svůj.
Není čas se ptát, není vůle jít, jenže musíš dál.
Život nepočká, nenechá tě být, i když sis to přál.
Sám to víš líp než dřív, když to vzdáváš, je ti hůř.
Nezbývá ti nic víc, než vstát a dál zas jít.
Svým démonům dál čelit sám
Za snem svým jdi o kus dál
není stínu co ses bál
v poutech štěstí vlečou cit
klopýtat a zase jít
kruhem ohně proskočit
přes temný práh svých věčných nic
nezbývá, než to tak brát
vždyť užs‘ běžel tolikrát...
Rychle srovnej krok, snaž se prodat sen, není v tom nic víc.
Když už nevíš jak, ještě sázku zvyš, hlavně nebuď srab.
Není čas se ptát, není vůle jít, jenže musíš dál.
Život nepočká, nenechá tě být, i když sis to přál.
Přísahám, je to sen, co se zdává tolikrát,
zůstáváš zaskočen, i když to znáš,
a víš už předem, co dál čekat máš.
Nahoru
Legenda
Legenda starší než všechna souhvězdí
Již zapsal sám lidský strach
Krví a potem do bílých perutí
Z nichž zůstal jen pouhý prach
Ref: Dějiny lidstva ji neznají
Jen si ji potichu šeptají
Raději zavrhly vzpomínku
Na tuhle krvavou legendu
Že znovu přijde pradávných stínů pán
Věděl nahý, bídný svět
Ten touhou zabít byl věčné časy hnán
Každý si přál zapomnět
Služebník smrti, jemuž byl úkol dán
Knihu plnou hříchů psal
Tisíce let žil tím lidem nepoznán
Nenávist dál rozséval
Ref: Dějiny lidstva ji neznají
Jen si ji potichu šeptají
Raději zavrhly vzpomínku
Na tuhle krvavou legendu
Čas padlých králů, čas bratrovrahů šel dál
Srdce zlobou zastřená
Bez lásky, bez víry svět dál upadal
Svou zkázu sám dokoná
Lid přestal doufat a ztratil důvod žít
Ďábel se vítězně smál
Otroctví ducha jim vzalo všechen klid
Věčná krev, pot, oheň vzplál
Dál spí v krvi lidí zapsaná, jak zákon se zdá, nikdy neumírá,
v podvědomí dál přežívá
Až zas někdo k ní najde klíč, až vysloví to jméno,
povstane zas hrozba tíživá
Ref: Dějiny lidstva ji neznají
Jen si ji potichu šeptají
Raději zavrhly vzpomínku
Na tuhle krvavou legendu
Nahoru
Splěné přání
Proč vítr ve větvích kvílí,
proč život trvá jen chvíli?
Proč rozum diví se kráse,
proč je vše jinak, než zdá se?
Proč jenom člověka vábí
zkoušet až na dno si sáhnout?
Usnout jak král na hedvábí,
procitnout v ostří chladných pout?
Jednou se stane, že nápad,
připadá ti jako krásný,
nikdy už nebudeš chápat,
že to byly jen hloupé sny...
Tvé paže děravé
Tvé přání splněné
Tvé oči bolavé
nevidí už nic, než sny zmarněné...
Nahoru
Rosa Nocturna
Každou noc volá o pomoc,
Nikdo ji neslyší, bolest neutiší.
Každý den je pro ni sen,
Zůstane staletí, ve svém prokletí.
R: Růže noční píseň zpívá,
Kapky krve z tváře smývá,
Na měsíc se tiše dívá,
Trpký úsměv marně skrývá
Měsíc halí těžká vůně,
Růže noční tiše stůně,
Samotou je obklopená,
Spatřit slunce šanci nemá.
To já jsem tou růží
A v tmách slzy stírám.
A dál strach mě souží,
Že v tmách teď umírám.
Rec: Naděje tvá mizí s ránem,
Temná noc je dál tvým pánem,
Chlad smutný a pochmurný
Je osud Rosy Nocturny.
Slunce už zapadá,
Růže dál uvadá…
Ref
Naděje tvá mizí s ránem,
Temná noc je dál tvým pánem,
Chlad smutný a pochmurný
Je osud Rosy Nocturny.
Nahoru
Naděje
Vlídnou zář cítíš v tmách,
snad ji znáš, vzpomínáš?
Míváš zvláštní sen,
když mrazu se bráníš,
že stačí už málo jen,
a život je zase blíž...
...že vítr slábne a sníh se ztrácí,
že žít je snadné, jak snít a hrát si...
Jen chvíli stůj a poslouchej to tiché praskání,
jak život tvůj pod ledem procitá a zimu vyhání...
Teď svítá ti naděje,
že slunce z mraků cestu hledá,
až vyjde, že zahřeje
tvé zkřehlé ruce, víčka bledá...
...že vítr slábne a sníh se ztrácí,
a žít je snadné, jak snít a hrát si...
Nahoru
Půlnoc
Je půlnoc a mě má samota pálí,
Proč se smát, proč se rvát, když ráj mizí v dáli.
Váhám, kam jí, nevidím cestu, kam kráčím,
Zdali sním, zda se neztratím, svou důvěru ztrácím.
Závidím, já závidím všem ptákům, ptákům.
Létají, lži neznají, vždy se vrátí, vrátí.
Chci vzlétnout až k oblakům a překročit svůj stín.
Noc bídnou nechám přízrakům až do konce svých dní.
Závidím, já závidím všem ptákům, ptákům.
Létají, lži neznají, vždy se vrátí, vrátí.
Nahoru
Pavučina života
Neměl jsi mě zvát,
když jsi nechtěl, abych zůstala...
Nejsem už křehká víla,
teď není pro mě cesty zpět,
kromě té dýky pod polštářem.
Nejsem nic, nemám kam jít,
nikdo mě neslyší, ve tvém světě jsem...
...jako anděl chycený v pavučině života,
ostýchavý kapitán na lodi nejisté.
Ztrácím sama sebe v temném tichu prázdných gest,
nevím, jak žít a mlčím
Zbývá mi jen jedna noc jenže já chci žít.
Zasela jsem vítr,
a sklízím bouři.
Nemám co ztratit
ani proč se bát.
Pode mnou hlubina
a rozprostřená síť
a já oči zavírám...
... a vnímám už jen pád (a padám, padám dál)
Když nemám sílu stát (na špičce jehly)
Vnímám jen svůj pád (a padám, padám dál)
Když nemám sílu stát (na špičce jehly)
Neměl jsi mě zvát...
Nevolej mě zpátky,
až uvidíš můj obraz ve vlnách,
Nechtěj vědět, v co se pěna promění,
vrať se domů
a drž se od vln dál...
Nahoru
Andělé
My vzali jsme jim zář
A pošlapali tvář
Za lásku oddanou
Kterou nám dali
REF: Andělé přestali se smát
Pryč odvrací tvář
Andělé trpí pro náš pád
Při nás dál drží stráž
Snad vrátí se zas k nám
Snad nezůstaneš sám
Když nevíš kudy kam
Pro lži a pýchu
Dál peklo se otvírá
A dál v nás láska umírá
Dál..
REF: Andělé přestali se smát,
Pryč odvrací tvář
Andělé trpí pro náš pád
Při nás dál drží stráž
Nahoru
